Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Právo Můj milý deníčku,
opravdu nemám rád lidi. Jsem zkrátka misantrop. (Nikoli však Misantrop, ten měl lidi naopak rád; proto k nim byl přísný). Dnes ráno v půl sedmé (připomínám, milý deníčku, že je sobota), přijel na stavbu nějaký blbeček a měl v autě "hudbu" tak nahlas, že mne to vzbudilo. Taková bezohlednost, a není to jen tento případ. Jeden pan profesor si tuhle posteskl, že se pořád mluví o nějakých právech, ale jedno právo je nám soustavně upíráno a to právo na ticho. Hluk je všude a nikoho to nevzrušuje: motorkáři, hlučné reklamy, hudba v restauracích a obchodech atd. To je také důvod, proč si bohatí staví paláce na velkých pozemcích s vysokým plotem. Dobře totiž vědí, že ticho je skutečný luxus. Ne zlaté kohoutky, ty může mít kdejaký nýmand. Jsem zvědav, jak dopadne ta gerbera. Dali se do ní trásněnky (strapky) a postřik pyretroidem jí neudělal nejlépe. Myslím, že to byla reakce na něj a ne reakce na sucho nebo přelití. A to bych rád ještě postřik zopakoval, pro jistotu. Asi budu muset gerberu druhý den po opakovaném postřiku vysprchovat. Snad se dá do hromady. Jen tak naokraj. Ještě pořád je říjen, ne? Nebo jsem, můj milý deníčku, něco přehlédl?