minusplus (41/183/95)

– Rakovník
Neobjevený
Každý kterého znám, dávno svého kluka má
Jenom já zůstávám, snad jediný
Neobjevený lásce stále vzdálený, netuším co dělat mám
Věřím že i já, snad uslyším rád Tě mám.

Neobjevený nikým neopuštěný, často jako ztracený si připadám
Dobře vím, že je možná v dálce taky někdo sám.
Neobjevený nikým neopuštěný, často jako ztracený si připadá
Věří tak jako já, svým krásným představám.

Neobjevený touhou málem spálený, ochotný jít bůh ví kam
Dál za svým snem, říct že tu jsem!!!
Snad mě objeví, ten kdo o lásce mé ví
I když je tak vzdálený, nechce být sám
Dál tak jako já, šeptá lásko rád Tě mám.