tak naše nová sestra začala úplně blbnout. Je to nemilé, ale je to tak. Nejdříve úplně odstranila hadrové ručníky, místo aby se jen schovaly, když někdo jde, jako se to dělá všude jinde ve zdravotnictví. Ty papírové jsou mi odporné, patrně plné bacilů a tak si utírám ruce do pláště. To je jistě hygieničtější. Teď mi zase za mými zády vyhodila pevné mýdlo. Tekuté mi poškozuje kůži na rukou, tak jsem si schoval tuhé mýdlo do skříňky na převlékání a myji si ruce podstatně méně často, hlavně když jdu jíst. Zatím mi nikdo neuvedl jediný skutečný důvod, proč by mělo tuhé mýdlo vadit, jen samé směrnice a nařízení. Z toho usuzuji, že žádný skutečný důvod není a jde jen o jakési obscesivní poruchy jakýchsi nebezpečných bláznů. Ale co, možná se mi díky tomu zlepší stav kůže na rukou. Ostatně, máme nový dávkovač tekutého mýdla, který se musí silou mocí mačkat, aby z něho něco ukáplo. Když pomineme, že tím na aplikátor a pak zpětně na prst nanesu koňskou dávku bacilů, je to jasný náznak, že si nemocnice nepřeje, abychom si myli ruce (spotřeba vody, ručníků atd.), ale že musí předstírat pravý opak. Všechny ty akreditace jsou pěkná zlodějna a špinavost a nezbývá než obdivovat Balzaka v jeho prozíravosti. Zde ještě jeden odstavec z Otce Goriota:
Paříž je prapodivným bahništěm. Kdo se v něm postříkají, jedouce vozem, jsou počestní lidé, kdo se v něm postříkají, jdouce pěšky, jsou darebáci. Ukradněte tady neobratně cokoliv, a budou si na vás ukazovat prstem jako na zvláštnost na náměstí soudního dvora. Ukradněte milión, a přece budete označován v salónech za vzor ctnosti. Platíte třicet miliónů na četníky a soudy, aby hájili takovou morálku . . ., pěkné!