Odkud se berou naše sny a touhy?
Snad Vesmír když Zemi oplodnil
A jen tak na pár vteřin – chvil
Z děsivé bouře ulétla jiskra – záblesk pouhý
Skulinku tajnou pak věčnou nocí prorazil
A všechny ty naše všední strasti
Bez paměti a beze jmen
Ze dne na den jak jde zas další den
Až zdá se že jsme ve stále stejné pasti
Překryje náhle spásný sen
To skulinou věčné paměti
Jíž tisíc pečetí si v sobě nesem
Kde nirvána potká se i s běsem
Vesmírný posel k Zemi zas doletí
Aby nám připomněl že jsi a že já jsem
Já měl tě v mysli když byls ještě za klenbou věků
My potkali se dřív ne jednou – šťasten a rád tě vidím zas
Zběsile letí – přitom tak smírný náhle zdá se čas
Tvé hnědé oči hasí mou žízeň z pramenů asijských reků
Laskám tvou hebkou pleť havraní vlasy – jsi vzácný drahokam z pokladnice všech krás…
Pro K-M.,
ve Slezsku 29.9.2012