Možná se Ti zdá, že se nebojím
a že nemám strach. A nebo obojí.
Možná se Ti zdá, že si poradím,
že všechno zvládnu, že nejlíp sám vše vím.
Ale chci, abys věděl, jak rád se bojím.
Chci, abys věděl, jak rád se vypínám.
Kamkoli nechám se vést rukou Tvojí,
slabý a bezmocný, všechno Ti dám.
Možná se Ti zdá, že chci sám žít,
- já vím, říkám to nahlas. Říkám, že svůj chci klid.
Možná, se Ti zdá, že má muzika
je moje postel, ... že se Tě netýká.
Ale chci, abys věděl, jak nerad samotný
usínám, vstávám, oblékám se, jím.
Vždyť pod Tvýma rukama ztrácí se samostatný,
a zase tak špatně spím.
Možná se Ti zdá, že někam utíkám,
že se zavírám do sebe. A že jsi zůstal sám.
Možná se Ti zdá, že tajně sním,
o něčem, co neznáš, co si sám vyplním.
Ale chci, abys věděl, jak málo mi stačí,
a že jméno Tvé čmárám prstem do písku.
Chci, abys věděl, jak málo mi stačí,
- dobře je mi, dobře, když jsi nablízku.