tak jsem opět jel Pendolínem a opět mělo poruchu (jako již tolikrát), tentokrát se zastavilo za Praskolesama, posléze se rozjelo, nanejvýše tak čtyřicítkou, až za Holoubkovem nabralo pořádnou rychlost. Od samého začátku má tento počin ČD potíže a tak se ptám, můj milý deníčku, kdo je na vině. Není to jen tohle, stačí vzpomenout ostudný nákup opotřebovaných souprav v Rakousku za kdoví kolik milionů, více méně tak zhuntovaných, že jsou k nepoužití. To Jančura měl přesnější ruku a také jezdí v zánovních soupravách, v kožence, prostě paráda. Všichni odsuzují Ratha, já jaksi nemohu. Prostě nevidím, čím mne přijetím úplatků poškodil (ostatně, nazýval bych to provizí a bylo by). Zato jasně vidím, kde mi škodí vedení drah, ať už z neschopnosti, nebo proto, že brali. Ve výsledku je totiž jedno, jestli je někdo sice poctivý, ale neschopný. Dokonce naopak to často může přinést mnohem větší prospěch všem. Cena bude sice přemrštěná (nebo také ne, jak se to vezme), ale nakonec může být výsledek znamenitý. V prvním případě pouze omylem, jinak ne. Neboť tvrdnout o čtyřicet minut ve vlaku zbytečně navíc, kvůli vadným soupravám, je prostě k zlosti.
Když otec fotografoval hořečky (ten jeho drahý fotoaparát je opravdu k ničemu), vyskytl se tam jakýsi místní chalupář, fotící hlavně hmyz, občas také květy. Přiznal se, že se mu snad i více líbí běžný ocún, než ten velevzácný hořeček. No ano! Jasně že ocún je nádherný, hořeček je prťatý a vůbec. Mne nakonec nejvíce nadchl viklan, i když nebylo až tak snadné přijít na to, jak ho rozkývat a kýval se jen nepatrně. Ale otec si po cestě všiml rozkvetlého šípku. Zajímavé. Také jsem si všiml, že přeci jen budují k Harveyi přístavbu. No to mne podrž. Nový Kamenný dům je již dva roky prázdný, ten člověk, co u něj matka brigádničí, je stále na cestách po Německu, aby sehnal nějaké lidi a stejnak nemá naplněnou kapacitu a teď se bude otvírat další velké zařízení. O tom, že lázně mají většinu domů prázdnou, ani nemluvě. Kam jen to povede, ptám se? To je pro tentokrát, můj milý deníčku, snad vše.