tak jsem si to zavařil u sousedky. Už několikrát jsem ji žádal (dohromady asi třikrát, ale jí to připadá jako kdovíkolikrát), jak se domnívám ve vší slušnosti, aby se snažila chovat potichu. Dnes ráno mi slavně oznámila, že už mne má dost, že si nepřeje, abych na ní zvonil, že nemohu spát, protože bouchá hrnkem s kávou do stolu (což ovšemže dělá) atd. Tudíž teď bude schválně rámusit, pouštět nahlas hudbu atd., aby mi dala pocítit, kdo má navrch. Takže se už vůbec nevyspím. Ta druhá sousedka mne také budí, ale je zřejmé, že se snaží být potichu a stačilo jí to říci jednou. Připadám si jako ta krysa ze včerejšího Resnaisova filmu (ta z pokusu se zavřenými vrátky). A ani nemám, s kým se poprat, aby se mi ulevilo. No nic. Všichni si stěžují na sobce, já nemám rád lidi bezohledné, ti mi vadí.
Mnohem později:
Tak v současnosti (1.1.2015) je to předně naopak. Ta první se snaží být potichu, zato ta tlustá příšera mne brzy přivede do blázince. Před spaním a každý všední den v půl šesté ráno dělá takového rámusu, že snad ani já ho tolik nenadělám a že jsem tím pověstný. A když chci jít někdy spát dříve, vrátí se po 23 hodině. Nejhorší ale je, když zůstává na sobotu a neděli. To pak stává v šest hodin a než tu svoji tlustou prdel dostane z bytu je osm a abych také vstával. Nebesa, někdy se cítím tak unavený.