tak jsem včera poslouchal na Vltavě báječnou nahrávku operety Krásná Helena. Šlo o nahrávku archivní, tedy v češtině a byla vynikající (Hazdrová-Kopecká ji dokonce označila za legendární). Ostatně Šubrtová a Ivo Žídek jsou dodnes zárukou té nejvyšší kvality. Opět se jasně ukázalo, že operu je lepší slyšet v rodném jazyce, ale operetu je nutné slyšet v jazyce, který dobře ovládám. Naprosto nechápu, proč Vltava utrácí peníze za nahrávky operet v Němčině. To je u nás tolik germanofilů? Z hlediska hudebního by stačil výběr největších pecek. V neděli jsem se byl podívat na hořečky a opravdu, po všech těch letech jsem nějaké viděl! Zdá se to až nepochopitelné, že, můj milý deníčku. Ale konečně jsem dostal ten správný tip, tak proto. Ale to není zajímavé, můj milý deníčku. Potkal jsem tam dva mladíky a slečnu, celkem se otravovali u kaple a pak si sedli do trávy a pokuřovali (trávu nebo tabák nebo tak něco). Dole pod kopcem jsem objevil auto. To jsem opravdu tak vadný jedinec, že mi připadá hloupé jet autem zablácenou polní cestou až pod kopec, nahoře se chvíli nudit a pak jet pod další kopec (nebo co se pak dělá) a dát si opáčko a tak se plácat od ničeho k ničemu? No nic, to je nepodstatné, už jsem si toho všiml vícekrát, že se neumím bavit jako normální lidi. Co naplat, bavím se sám a po svém.
Dodatek. Našel jsem na jednom zdejším profilu básničku ve stylu arteterapie. Tak tady také jednu přikládám, ovšem bez očistné katarze:
Ocelově šedé mračno
pohodilo večer plášť
pohodilo proudy slzí
všude, kam se podíváš.
Mrtvý měsíc o půlnoci
prosakuje skrze mraky
prosakuje, bledě září
všude kam se podíváš
Lesy sytí světlo temné
tiše skučí větve mřivé
tiše skučí mnoho hodin
všude kam se podíváš
Země hrbí ztvdlá záda
tiše skučí černá tráva
tiše skučí celé věky
všude kam se podíváš
Prázdné slunce míjí měsíc
mraky opět smutně pláčí
smutně pláčí v srdcích lidí
všude kam se podíváš.
Ačkoli, jak to teď vidím, patřičnější by byla tahle:
Krůpěje krve kanou z měsíce
Bezesná noc lepí se na patro
Za oknem bzučí poslední jepice
Krvavý kotouč mění se v zrcadlo
Zrcadlo rudé chtivě se ušklíbá
Krvavé dary pro sebe žádá si
Kdo bude obětí, jepice? nebo já?
Poví mi rozsudek napsaný ve tváři
Tak hledím na měsíc - kouzelné zrcadlo
Že duši mou odráží, právě mne napadlo!
To je i s tou katarzí, co myslíš, můj milý deníčku?