tak jsem nakonec z Břeclavě odjel, zpoždění bylo 20 min., v Praze pak už minut 40. Býval bych mohl ten Oxybaphus nyctagineus nafotit lépe, ale což. Ve vlaku jelo dost lidí, i na chodbičce stály, což těžce nesl maník s pojízdným občerstvením. Nakonec si k nám přisedli dva mladí Němci, skateboardisté, jak jsem posléze usoudil. Zvláště ten jeden byl značně upovídaný a když jsem složil Nišikawovu kočku tak směle prohlásil, že je to Elefant. Jak na to přišel nevím, ten druhý správně poznal Katze a pak z toho měli srandu. Přisedl si k nim kamarád, což bylo poněkud nepohodlné, neboť sedačky byly pouze tři, nicméně seděli na nich čtyři lidé. Ani ten starší pán, ani ta slečna se neodvážili protestovat, slečna nakonec prchla na chodbičku na sklopné sedátko, neb tam nesvítilo slunce. Ve 40 stupňových vedrech prostě klimatizace v EC nestíhala. Milí Němčíci ovšem hráli zajímavou asociační hru, kde hlavním tahounem byl právě přišedší. Hra spočívala v tom, že jeden něco nakreslil a další něco přikreslil, čímž vzniklo něco úplně jiného (například z ryby se dokreslením několikapatrového ocasu a postavením na ten ocas vytvoří vánoční stromek). Zjevně byli sběhlí, už hru nejednou hráli a bylo zajímavé vidět, jak někomu jde lépe a někdo jen občas něco přidá. Původní zadání bylo elekatze a skutečně ten nejzdatnější vytvořil obrázek, který trochu připomínal kočku a trochu slona. Později už zůstala jen Katze, která se tu i onde objevovala. Alespoň jsem se nenudil . . .