Bylo to něco jako láska. Na první pohled. Zní to nechutně a otřepaně, jak kdybych to vystřihla z dívčího románku. Takovýho toho s pestrym barevnym přebalem, líbající se dvojicí za západu slunce a hlavní hrdinkou s obyčejnym, ale zcela jistě poetickym jménem. Snad aby se s ní ty chuděry, co tyhle braky čtou, mohly dokonale ztotožnit, cpát se čokoládou a snít o svým princi.
Ale tohle není pohádka o rytířovi na bílym koni. Ne, tohle je bolavej příběh z jednoho zaflusanýho nástupiště.
Byl to jeden z těch večerů, který se moc nepovedly. Celej den se těšila, že večer stráví s tim blbečkem, od kterýho se nechává pravidelně šukat. Že se opije a nebude muset myslet. Jenomže blbeček si odjel někam pryč a neobtěžoval se jí to sdělit dopředu. Když se to dozvěděla, bylo už pozdě na nějakej novej plán. Nechtělo se jí sedět doma, čumět tupě na nějakej bezduchej film, kterej v televizi prezentujou jako ten nejlepší program na páteční večer. A tak se rozhodla někam vyrazit, sama. Chystala se jak kdyby to měl bejt poslední večer v jejím životě a ona chtěla na pitevním stole pořád vypadat dobře. Dlouho vybírala co si obleče. Nakonec zvolila něco pohodlnýho, rozevlátýho.. Natáčela se před zrcadlem jak výstavní fena. Naposled si prsty prohrábla vlasy, mrkla na svůj odraz, vzala kabelku a naházela do ní všechny věci, o kterých usoudila, že by se mohly hodit. Ještě mobil a cigára. A mohla jít. Nevěděla kam.
Vypadla na ulici, opřela se o zeď, zapálila si a se zavřenýma očima vsakovala atmosféru týhle noci. Něco bylo ve vzduchu. Chvilku nad tím uvažovala, pak ale potřásla hlavou, hodila si vajgl k nohám a vyrazila. Popojela pár stanic metrem, tam, kde často nejezdí. Vylezla nahoru a zamířila na zastávku. Rozhodla se nasednout na první tramvaj, kterou potká. Měla systém. Deset stanic, pak vystoupit, nasednout jinam, dalších pět a pak se motat v ulicích. Dokud nenarazí na nějakej pajzl. Vůbec ji nezajímalo kam se dostala, naopak se usilovně snažila neodhadovat kde by mohla bejt.
Když se zastavila před světélkujícím nápisem nonstopu, kterej lákal všechny možný existence dovnitř, téměř zajásala. Tohle je to pravý místo. Nadechla se a vešla. Přesně to co čekala. Trosky, dělníci, feťáci, gambleři.. Sedla si k baru a poprosila barmana ať jí naleje to, co tady nalejvá nejčastějš. Nevnímala co pije, ignorovala zvuky herních automatů. Čas běžel, alkohol ji pohlcoval, počet dotírajících chlapíků vzrůstal. Dělalo jí to dobře. Co na tom, že to byla svým způsobem spodina. Nakonec usoudila, že toho pro dnešek bylo dost. Zaplatila, sesula se z barový židličky a houpavě vyrazila do ulic. Strašně dlouho trvalo, než našla správnou cestu na autobusovou zastávku. Předtím šla úplně jinudy, tím si byla jistá. Opřela se zády o sloup a očima pročesávla liduprázdnou ulici. Byla sama. Vlastně téměř sama, opodál stála nějaká osoba, podle vejšky stoprocentně chlap. Chtěla si ho prohlídnout, přesunula se blíž k němu a upřela na něj zrak. Nevypadal opile. Měl zajímavej sestřih, oškubaný tmavě hnědý vlasy a byl zatraceně dobře oblečenej. Musela konstatovat, že ten by stál za to. Neslušně na něj zírala dokud nezvednul hlavu a nezměřil si jí pohledem. A pak jí spadla čelist. Přimhouřil totiž oči a štěknul po ní -Co na mě čumíš?
Kašlala na to, že to muže bejt magor, měla v sobě dost chlastu na to aby mu odpověděla po pravdě. Její odpovědi se upřímně zasmál a nazval jí pošahanou čubkou. To se jí líbilo. Navzájem si ukrátili čekání na autobus konverzací. Pak nastoupila s ním. Nebylo to třeba řikat, bylo jasný, že dneska skončí v jeho posteli. Celou cestu mlčela, nezajímala se o to kudy jdou, on jí něco vyprávěl, snad že studuje na zdrávce. Bylo jí fajn, měla v hlavě ještě dost a tak nebyla schopná odhadnout za jak dlouho jí ukázal na jedny dveře s tím, že tady on bydlí. Vsypala se dovnitř, vyvlekla nohy o pár poschodí vejš a zatímco odemykal, chladila si hlavu o stěnu.
***
Tohle bylo snadný. Ta malá se mu vážně líbila a nabídla se mu zcela dobrovolně. A zatraceně mu zvedla náladu, dnešní večer už to chtěl zabalit a pustit si doma aspoň porno. A pak se objeví tahle mrňavá děvka. Nebyla jeho typ. Vlastně se mu tmavovlasý holky vubec nelíbily, ale tahle byla jiná. Fascinovala ho ta její bledost, podtrhnutá černejma vlasama a modrý oči, kterýma roztržitě těkala sem a tam. Byl si jistej, že tahle bude jeho nejlepší. Jedinečná. Nemusel se vubec snažit, ani ji zvát na skleničku k sobě domu, šla s nim automaticky. Na jednu stranu ho ale přesně tohle vytáčelo, bylo to pro něj až moc snadný. Ona měla bejt jeho kořist. Jenomže se jako lovec necejtil ani trochu, kvuli ní. Začínal se v něm probouzet vztek a myslel na to, čím mu za to bude muset zaplatit. Strčil ji do dveří svýho bytu, zabouchnul za sebou dveře a podíval se jí do obličeje. Musel se usmát. Přistoupil k ní a zajel jí rukou do vlasů. Zaklonila hlavu, podívala se na něj. Sevřel je pevně, koutky očí jí cukly bolestí, chtěla něco říct, ale nestihla to. Držel jí a párkrát jí hlavou praštil o zeď. Zvadla mu v rukou, zachytil ji, přehodil si ji přes rameno a zamířil s ní do ložnice. Složil ji na postel, přetočil ji na záda a všimnul si, že jí rozbil hlavu víc než předpokládal. Měla natržený čelo, po bledym obličeji jí stejkaly pramínky krve. Začínalo ho to bavit, sklonil se nad ní, rozetřel jí krev po tvářích a po krku. Serval z ní oblečení, ze sebe částečně taky, nechtěl mít špinavou košili, nechal si jenom džíny. Jenom ze zvyku ji párkrát praštil do obličeje, natrhnul jí ret. Byla neskutečně křehká. K smíchu. Jak hadrová panenka, v tlumenym světle se zdála skoro mrtvolně modrá. Kleknul si nad ní a z nočního stolku vytáhnul skalpel. Pracovalo se mu s nim nejlíp. Začal jí systematicky nařezávat kůži, na prsou, na bocích, na pažích a na stehnech. Nešel hluboko, ale krve z ní šlo dost. Začínala ho šíleně rajcovat, roztáhnul jí nohy a a nalehnul na ni. Byl hotovej zasraně rychle. Svalil se vedle ní a začal olizovat její krev. To ho dostávalo rychle zpátky do varu. A v tu chvíli se mu začla probouzet. Rozhod se jí nechat, sledoval jak mžiká očima, nechápe co se stalo. Posadila se, držela se za hlavu. Čekal na hysterickej řev. Jenomže tahle neměla bejt další v řadě. Otočila se na něj, nic neřikala a pak před sebe fascinovaně natáhla zkrvavený ruce. Totálně rozhozenej čekal na její reakci. Pomalu se k němu přisunula, objala ho kolem krku a řekla -Miluju tě