tak jsem si půjčil jakýsi filmeček od Chrise Warda, nebo jak se ten člověk jmenuje, a ten se na začátku filmu dovolává v jistých kruzích celkem známého francouze Cadinota (kdoví, jak se to čte). To je ovšem zajímavý zjev. Nemohu tvrdit, že jím vybrané typy jsou přesně dle mého gusta (to už ten Ward se trefuje podstatně lépe, že), ale jeho oko je nezpochybnitelně nejlepší. Mám takový dojem, že kdyby chtěl, mohl by být úspěšný i v běžných filmech. Jeho obrazy se mi snadno zaryjí do paměti: ano, můj milý deníčku, vyjadřuje se hlavně obrazem, proto si také může dovolit časté střihy, čímž nezačne posléze nudit, další klad. Ale to nejcennější je něco jiného. Má vzácnou schopnost ukazovat mužské obyčejně, jak je můžeme vidět kdekoli a kdykoli, a při tom tak, že z nich vyzařuje smyslné kouzlo. Prostě nádhera. V tom ho myslím dosud nikdo v oboru nedostihl. Také dobře chápe, že smyslnost se skrývá v obličeji a ne v jiných částech těla. Zvláště mne nadchl jeho Muž z Acapulka, to se mi hodně líbilo. Ovšem ten nejhezčí chlap, elektrikář, se jen mihl . . .