škoda že jsem takový citlivý člověk a špatně snáším nepohodlí. Kdybych byl tvrdý a zocelený chlap, nemusel bych tolik trpět. Začala tu zase nějaká přestavba, takže nám div ne přímo pod okna umístili přenosnou latrýnu (neboli chemický záchod), ta pochopitelně smrdí a smarad se natahuje až k nám do oken. Patrně jsem jediný, komu to vadí, ještě se tím zhoršují možnosti větrání, už tak mizerné. Stačí aby projelo pod okny auto a už se dovnitř navalí pořádná dávka obroušených částeček pneumatik, výfukových zplodin a jiných jasných kancerogenů. Při zavřeném okně. Zvláště mne zaráží ranní, tedy kolem půl šesté, manévry sanitek. Během půl hodiny jich sem tam projede alespoň tucet, různých tvarů a vzorů. Kam pořád jezdí? A kdo jim platí ropu? No nic. Takže větrat se dá jen v noci, kdy počet smraďochů (zvláště vyniká jedna stará Avie) poklesne na četnost jeden za půl hodiny. A teď se nedá větrat vůbec, zvláště v těch vedrech moc příjemné. A dovolat se ohleduplnosti není kde. Přiznám se, že tato hovna mi smrdí mnohem více, než Rathovi úplatky. Nemluvě o vyprazdňování rumu do chobotu v sobotu v sedm hodin ráno. No nic, můj milý deníčku, koho zajímají nářky nějaké věčné fňukny, že.