občas chodím plavat do Axy, zrovna dnes to ale nebyl nejlepší nápad. Jednak mi to nějak zvlášť nesedlo, jednak si mne tam vyhlédl jakýsi blb, který do mne schválně musel vrážet. Asi jsem mu nebyl vhod, už jsem si všiml, že určitý typ lidí jaksi od přírody popouzím. Kdyby alespoň neplaval ten svůj trapný styl čubička. A když jsem odcházel, tak uklízeč všechen ten nepořádek ze schodů mrsknul právě na moje nohy. No nic. Chodím na elektroléčbu, vcelku zbytečná věc, že, a tam hraje hezky česky rádio Blaník. Slyšel jsem tam mimo jiné Kabáty s nějakým hrozně vtipným textem o pravdě, jako že je černobílá. Hospodská moudra, no. Jako by pravda někoho zajímala. Lidi nezajímá pravda, ale jejich vlastní názor na ni. Je to asi jako kdyby stáli kolem sochy a nemohli se (či nechtěli) pohybovat kolem ní a jeden popisoval popředí, druhý pozadí a ten třetí profil. Je zřejmé, že ač by všichni tři stáli před tou samou sochou (pravdou), nemohli by se nikdy shodnout. A tak ten, kdo jako já vidí popředí je můj kamarád a ti ostatní jsou hnusní lháři. A co teprve, vzali-li bychom roentgen a zjistili, že socha je dutá a to hlavní je uvnitř. Pravda je jen jedna, je neměnná a hlavně zcela nevšímavá k lidským přáním a touhám. Ale co, hlavně že jsem našel drobýšek a sítinu strboulkatou. Po dvou hodinách chození v předklonu, aby bylo jasno!