Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Voje křižáků. Můj milý deníčku,
tak jsem včera viděl celou nenažranou armádu vtrhnuvších k nám pavouků, jakýchsi křižáků pruhovaných. Nemaje vcelku žádných nepřátel, zaplavili české trávníky. Bylo jich tolik, že nebyl problém pozorovat je při lovu kobylek, jejich hlavní potravy. Rychlost, s jakou nebohou oběť obalí pavučinovým kokonem je přímo děsivá a tento pavouk ani nepotřebuje zabíjet jedem. Patrně nic odpovídající velikosti stejně nemá naději. Viděl jsem kdysi takhle zabalenou i vosu s vysunutým žihadlem, ani ho nestačila v marné obraně zasunout zpět. Někteří byly tak přežraní, že už si dalších obětí ani moc nevšímali a nechali je bídně zhynout hlady nebo se vyvléci. A při kraji pavučin už vůbec. To běžník loví jinak. Jednoho jsem pozoroval na řebříčku. Pobíhajícího patesaříka, přímo jemu pod kusadly, si vůbec nevšímal, zato jak se něco mihlo ve vzduchu, hned zpozorněl. Jak to dopadlo nevím, třeba nakonec na brouka také došlo, ale nemám pavoučí trpělivost, takže jsem odešel.