tato úmorná vedra snáším opravdu špatně, zvláště teď, když jsou dlouhé dny a žhavé slunce ne a ne zapadnout. Mají jen jeden klad, a sice pouze teď, kolem slunovratu létají světlušky (Lampyris noctiluca). Proto se jim také říká svatojánci. Les kolem zdejšího potoka, kolem kterého se vznášejí bludná světélka tím dostává neobvyklou, tajemnou krásu. Kromě dlouhého dne potřebují teplou noc (večer), určitě přes dvacet stupňů. Musím ale říci, že první rok jich bylo nejvíce, pak už nikdy tak nezazářily. Ani letos ne. A mám hrachor bahenní v květu, asi není moc vzácný. To šišák hrálovitý bude mnohem vzácnější. A opět jsem v lese přeskočil přes bludný kořen . . .