Je zajímavé občas vidět, jak netolerantní postoj k druhým v naší komunitě tu někteří zastávají. U těch evidentně slabšího ducha mě to nechává docela v klidu, ale jsou tu i mnozí, kteří disponují poměrně slušnou inteligencí, přitom se ale dívají přezíravě téměř na každého, kdo se nějak odlišuje od nich samotných. Z toho mám poněkud smíšené pocity - už jen proto, že racionálně uvažující člověk by si měl vždy, než se s despektem vyjádří o komkoliv druhém, uvědomit, že sám je příslušníkem menšiny, která volá či touží po respektu od těch druhých.
Vzhledem ke svému věku můžu s velkým přesvědčením tvrdit, že česká společnost udělala obrovský pokrok v respektování gayů a jejich akceptování jako zcela přirozené a „normální“ součásti společnosti a o nějaké diskriminaci či přezíravém postoji nelze až na vzácné výjimky prakticky hovořit. A to těmi výjimkami jsou často ještě lidé, kteří jsou sami evidentně skrytými homosexuály, trpí tudíž vzhledem ke své celoživotní přetvářce hlubokým komplexem ze své potlačené orientace a jsou tak vlastně svým způsobem psychicky nemocní...
Jak jinak, než jakýmsi vlastním komplexem, pak zdůvodnit tu častou netoleranci vůči odlišným zde na ibku? Skutečně vnitřně svobodný člověk přeje svobodu jakékoliv odlišné identity i všem ostatním, pokud se samozřejmě neprojevuje patologicky vůči ostatním, t.zn. že je na úkor svobody těch druhých. Nemusí mě třeba přitahovat vysloveně feminní typy, proč bych je však měl odsuzovat nebo se jim vysmívat? Politováníhodní nejsou ti, kdo jsou feminní, ale ti, kdo se nad ně jakkoliv povyšují. A tak jako jsme se přestali stydět za to, že jsme gayové, proč se mnozí stydí za svou částečnou zženštilost? Jinak by přece tady skoro všichni neuváděli, že jsou absolutně nezženštilí... Kde jinde hledat vysvětlení, než v netoleranci uvnitř naší vlastní komunity?
Proč bych se také měl vymezovat vůči jakémukoliv projevu sexuálního uspokojování, pokud se tak děje dobrovolně a pro potěchu i toho druhého či dokonce druhých? Nemusí mě to přitahovat, ale kdo je tak nesoudný, že si chce osobovat právo hodnotit, co se má a co ne v tak absolutně intimní oblasti, do které ti druzí nemají vůbec co strkat nos? Neslušné opět není provozovat jakékoliv sexuální praktiky, neslušné a trapné je veřejně se nad nimi pohoršovat a pasovat se do role jakéhosi samozvaného soudce.
Je hezké, pokud si někdo pěstuje tělo, z toho mám potěšení koneckonců i já, pokud to své vlastní hezké tělo zde někdo vystaví. Proč bych se ale měl pohoršovat nad někým, kdo má jiné životní priority? To je přece jeho absolutní právo, někdo raději pěstuje ducha než tělo, jiný se třeba stará o zvířátka nebo o jiné lidi, kteří pomoc potřebují, a ve své nesobeckosti či z nedostatku času už neudržuje tolik svou vlastní schránku. Do postele mě s ním přece nikdo nenutí a možná je mnohem hodnotnějším člověkem než ten, který se neustále narcistně pozoruje v zrcadle.
Zakončím tu dnešní úvahu jednou kacířskou otázkou. Nenastal už čas, abychom se my gayové zkusili poučit u většinové společnosti, a tak jako se ona naučila respektovat nás, my se naučili respektovat sami sebe navzájem? Možná by to bylo to nejlepší, co bychom pro zlepšení naší společné „image“ mohli v danou chvíli všichni udělat...
V Praze 18.6.2012