Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
Když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
Když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
Když nenáviděn,sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
Když umíš snít a nepodlehnout snění,
Když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
Když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
Když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
Když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
Když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
Když přinutit znáš srdce své a činy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"
Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
Když svůj jsi, všem, nechť druhem jsi se stal,
Když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
Když řekneš:"Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
Pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!