Prostor a čas a prostor a čas
Stále to stejné znovu a zas
A roky si plynou kulhají i letí
Okolo všude jen rámus a smetí
Rámus a smetí chechtot a zmar
Pozlátko třpytky nevkus čím dál
Tím víc se vše vzájemně podobá sobě
Všichni jsme zplaněli v té přiblblé době
Jen tempo se zrychluje v šíleném rytmu
Na dalším rohu snad dech ještě chytnu
Běžím a lapám a nevím co s tím
Pak přijde náraz - jen takové... BIM
….
To bylo včera a dnes se mi hlava točí
Ne z toho nárazu i když... kdo ví
Udály se věci co snad se mi jen zdají
Čert vtělil se v anděla klapky mi spadly z očí
A pak přišel i anděl sám – takový křehký celý
Jakoby nic řek ahoj a usmál se
Pak se dal do řeči, potichu odešel a jen tak se vrátil zas
Chápete? Jen tak... Anděl... Znal ho už Botticelli...
P.S.
Na světě je přeci jen krásně. A na Šumavě zvlášt... ;-)
Pro H.
V Praze 18.5.2012