Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Slavík. Můj milý deníčku,
ještě ráno jsem si myslel, že jsem setkání přežil ve zdraví, teď už mohu pouze říci, že jsem ho přežil. Chytla mne záda. Buď ze špatné postele, nebo z vertikálního zatěžování páteře (těžší batoh). Chtělo by to chiropraktika, ten by mne spravil několika hmaty. Tak uvidíme, jak dlouho se nebudu moci prudčeji pohnout. Sběr zkamenělin se celkem vydařil, ukázalo se, že na Zlatém koni se bez kladívka člověk moc nehne, takže tady jsem utřel, zato na Kosově jsem našel několik graptolitů. Konečně věřím, že jde o hojné nálezy. Také mám pěknou hlavu drobného trilobita, ale celkem jsem dopadl nejhůře ze všech. A navíc, smažit se v kamenolomu, když je ve stínu 30 stupňů není zrovna příjemná zábava. Fuj! Poslední večer jsem zaslechl slavíka, tak jsem se vydal blíže, abych po letech slyšel slavíka z několika metrů. Byl to zajímavý zážitek, nádherný zpěv a z druhé strany hukot dálnice. Původně jsem chtěl jít spát, až se začne opakovat, nakonec mne zahnala zima. Nebyl to žádný hudlař. Škoda té dálnice. Včera jsem viděl na Smíchově kvetoucí Pavlovnie, šel jsem se proto podívat i k Hlavnímu nádraží a i zde celkem v poklidu kvetly, byť tužší zima se projevila. Musím se ještě podívat tady u nás na periferii, ale v centru Prahy žádné velké mrazy nebyly, to už je zjevné. Zato vstavač nachový na tom letos asi bude bídně, alespoň podle rostlin, které jsem viděl pod kodskou stěnou. Místo květů jim rostly listy a mám dojem, že se rostliny rozdělily. Prostě holomrazy nejsou pro tyto nádherné rostliny to pravé. A myslím tím všechny teplomilné, původem středomořské vstavačovité.