tak jako každý rok, i letos jsme si užili sněžení. Letos více než kdy jindy, díky příznivému počasí (větrné poryvy a jasné slunce). Je to ale krása, jak se korunní plátky mihotavě třpití ve slunečním jasu, ale ne tak studeně, jako sněhové vločky, nýbrž měkce, teple. Myslím, že začínám teprve teď dobře chápat o čem je vlastně Čechovův Višňový sad! A navíc tu krásně zpívá černohlávek. Zato vedro je nechutné (a bude hůř), práce hromady (a bude hůř). A zítra začíná setkání, to jsem tedy zvědav, jak dopadne.