Kapky těkavých olejů, z nichž neznámá vůně se vzdýmá!
Otravná vdechnutí plynů, stlačených v jiskřící sníh!
Mžiknutí blesku, v němž duše smutek zajetí vnímá
a nervosně chví se před skanutím vlhkosti z klenutí žalářů svých!
***
I tušil jsem bolestnou souvislost věcí, staletých paprsků slet,
jenž vyzařuje se z duší a v duše se odráží zpět
snem příšerným otevřených očí, snem žízně, krve a let,
jenž určil jsi sníti do splnění odvěké kletby.
***
Tajemství bolesti! Výkřiky soumraků!
Škubnutí Blížení po vláknech etherných!
V střed žhavých pavučin, jichž každý poloměr
je k hvězdám napjatý, uvěznils vůli mou.
***
A preludiemi tvých varhan slyšel jsem
klam písně rozkoše, jak z hlubin žití vřel:
'Sen svůj jsem maloval na černém plátně tvém
a na tvých kamenech jsem jeho barvy třel'.
***
Tak kráčím cestou let, tvých větrů jásá smích,
hořkostí ukrytou jím dýchá každý květ.
Do dálek zanáší mi výkřik přátel mých
a z mlhy odváté mi zdvihá druhý svět.