ještě stále nemohu uvěřit tomu, že jsem dal 250 KČ, abych viděl koniklec jarní, který mimochodem má k plnému květu hodně daleko. Připadám si jako onen Cikán, sedící v Pendolínu a nevěřícně zírající na jízdenku. Jistě si říkal, opravdu jsem dal za cestu z Brna do Prahy tolik peněz (to bylo ještě před akvizičními slevami)? Jen na chvíli mu z tváře výraz nefalšovaného údivu zmizel, to když do telefonu říkal, že nakonec jede nějakým vlakem. Sám výlet se také vydařil. Zima byla jako v psírně, foukal ledový vichr, zapadl jsem do bažiny, odřel si nohu o kořen, když jsem jel tam byla výluka, když zpět, bylo přetopené kupé, chtěl jsem si prohlédnout soutok Lužnice s Nežárkou, ale už jsem nějaký starý a opotřebovaný, takže jsem nakonec vlak musel dobíhat, neb na nádraží je to ve Veselí z centra o dost více než 20 min. Ale, můj milý deníčku, to jsem tedy zíral. Kolem Olbramovic a Votic se staví velkolepý koridor, samý tunel, kam se hrabe trať Praha Plzeň i s tunelem, do kterého ještě ani nekopli. Až to dodělají, dojedeme do Tábora vlakem za hodinu, podle těch milionů, co to spolykalo. A nebo ne?