včera jsem se zúčastnil projekce Krejčíkova filmu Podezření. Pan režisér dorazil se zpožděním (byl prý na všech projekcích, což představuje 14 dnů každý den od 17.30 do večera; neuvěřitelné!), zato donesl kazetu s dokumentem ČT o zpackané restituci tzv. restaurační budovy Národního divadla. Krejčík je už starý, prý je mu 94 let, sotva leze, špatně slyší, ale ještě mu to myslí, ostatně Němcová hovořila v souvislosti s Vávrou o 95 letech. Pak prý to jde s lidmi s kopce. Když se Krejčíka s podezřením v hlase odpovědný činitel ptal, jak že je dokument dlouhý, pan režisér zkušeně pravil, že asi půl hodiny (do začátku další projekce chybělo právě půl hodiny), ať to klidně pustí. Dokument trval přes hodinu, po jeho skončení se Krejčík ptal nešťastného pracovníka, který musel zájemcům o další film vysvětlovat, že opravdu netuší, kdy projekce začne, tak tohoto nešťastníka se Krejčík uličnickým hlasem ptal, jestli jsme moc nepřetáhli a pracovník mu lehce vyčítavě sdělil, že jsme přetáhli o 40 min. Mám silné podezření, že Krejčíkovi to bylo fuk, ale to je prý u něj běžné. Na závěr se pan režisér podivoval, že už je to vlastně deset let, co to točil. Prostě komedie, paráda. Dokument samotný byl zajímavý a dobře udělaný, konečně alespoň trochu chápu, o čem v tomto ostudném případu jde. Dost mi to připomnělo jiný ostudný příběh, ten s krevní plazmou. Ledaskdo se velmi provinil, jen Cyrilek sám ví, jak to bylo na začátku, Klause by člověk s chutí praštil (ale pořád mám neodbytný pocit, že on, na rozdíl od jiných, všemu, co říká věří; jak vidět, upřímnost nestačí), a ten Tigrid, to byla ale svině (no dobře, spíše jen pošetilý stařec, ale není to nakonec jedno?). Začínám chápat, proč všichni tak obdivují Havla. Jak se říká, jednooký mezi slepými králem. Pravdu měl ten mladík z OF hned na začátku, ale copak se tak dá dělat politika? Nakonec jsme dokonce zahlédli i tajemného majitele firmy Themos! O filmu jinde.