vernisáž máme za sebou, prý byla velmi úspěšná, přišlo hodně lidí, ale, pravda, rychle zase odešli. Za hodinu nebyla v muzeu ani noha. Nejvíce se líbily čínské jednotky (to je neprůstřelné, co naplat) a tzv. polštářky. Polštářky jsou zcela v pořádku, ty se líbit mají, však jeden představuje osm hodin práce. Dále se líbila tříhlavá saň (Nebesa, to snad ani není možné, taková stará opelichaná potvora, navíc podobné věci už dávno nedělám), kravičky (no dobře, když je jich víc . . .), ale to nejhorší jsem se dozvěděl na závěr. Ta krásná a pracná sakuradáma nezaujala, zato velký úspěch měly obyčejné, jednoduché listy z waši papíru. To jsem tedy dopadl. A kde je jeskyně a netopýr hnědý, ptám se!