nerad přiznávám takový úpadek, ale nechci nic tajit. Jsem teď pravda unavený a mám jakousi chandru nebo co, takže už ani Turgeněv mi nepřináší tu rozkoš co obvykle, ač je stále vynikající, ale abych seděl u televize a sledoval Dr. House, to už je vrchol a není pro to žádná omluva. Kdybych koukal alespoň na něco pěkného, když už ne významného. Mimochodem, byl to díl, kdy House zkoumal jakéhosi boxera, který se z ničeho nic složil, svojí oblíbenou metodou pokus omyl. Pochopitelně nakonec uspěl. Ta banda jeho spolupracovníků se musela bez něj tentokrát obejít, ale metodu už umí, tak také nakonec uspěli. Prostě blbé jak náleží. Včera jsem byl na filmu se Sárou Bernhardtovou. Bylo zajímavé sledovat její přesná a pevná gesta, vznosné pózy a zároveň ťapkavou chůzi, patrně důsledek úrazu kolena. Zajímal by mne hlas, lépe řečeno její práce s hlasem. Ale něco v ní bylo, to je jasné. Nesporně zajímavý doklad umění nesmrtelné divy.