Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Ze života Můj milý deníčku,
Tuhle jsem byl svědkem dosti otřesné scény umírání (soudím, že jinak to dopadnout nemohlo). Jedna zdejší muflonka ležela na zemi u plotu. Což, to by nebylo tak zvláštní, ale po chvíli jsem si všiml, že se chová divně, hlavu měla nepřirozeně zakloněnou (tetanové křeče?) a občas sebou škubla. Když se pokoušela vstát, padla k zemi jak podťatá. Bylo jasné, že je zle. Jenže, co teď. Po čase jsem vymyslel, že zavolám bezpečnostní službě. Ta přijela, okoukla a rozhodla, že muflonka je opravdu na odpis, i přesto, že v tu chvíli stála. Nějak se jí to podařilo. Takže ti pánové někam zatelefonovali a po určité době přijela dodávka a z ní vylezli dva civilové, popadli muflonku, která sebou již jen dvakrát škubla, zjevně v posledním tažení, a mrskli s ní na podlahu. Ženská si otřela o trávu gumové rukavice, chlap kamsi telefonoval a odjeli. Tím se tak nějak jejich život uzavírá, neboť loni na jaře jsem byl svědkem porodu, jen o málo hrůzného, vůbec totiž nepostupoval, muflonka se zmítal na zemi atd., ale se šťastným koncem. V divoké přírodě, jak vím z knih Godallové, by to tak dobře dopadnout nemuselo. Pokud by jí vyslídila nějaká šelma, s porodem by jistě ráda pomohla. Ostatně i s umíráním. A to bylo na celé příhodě nejzajímavější. Jak obyčejně mufloni bečí při každé hlouposti, umírající ani nezakvikla, ač musela dost trpět bolestí. Snad aby na sebe neupozorňoval ony šelmy. Jinak jsem viděl snad vše: výchovu mláďat, strkanice ve stádu, boj samců o samice, přežvykování atd. Jen ten sex mi stále uniká . . . A né že bych nehledal . . .



O hodně později. Nakonec jsem se dočetl, že zde v té době bylo otráveno na 35 ks mufloní zvěře. Tato umírající muflonka byla nesporně jednou z nich. dost otřesné, že, můj milý deníčku.