Všechny nás sere to neustálé pokrytectví,
vztekáme se na ně, na sebe, za sebe i před sebe
Nejmenší pitomost musíme umět prodat,
je doba píár, co se neprodá, to není
Nic neděláme jen tak z radosti,
radost už totiž není
Je jen úspěch a neúspěch
Jsem jen já a ti druzí
Protože já jsem něco extra!
Nařvaná reklama, bez křiku to nejde
To jsou ale ti druzí, ti druzí, ti druzí...
A kde jsem já? Co jsem já?
Jsem něco extra, nebo jsem jako oni?
Já přece nesním, tvořím si vlastní realitu
Snít se nemá, sny jsou na hovno
Cenu má jen realita, kterou si sám stvořím
mimo okolní procesy
Jen má vlastní realita...
Protože já jsem něco extra!
Mě okolní procesy nedostanou!
Nikdo nic za mě neudělá
Ani já neudělám nic za nikoho
Hezky každý sám za sebe
Protože jen to má smysl
Jděte jednou provždy pryč
všichni se svými zkurvenými sny!
Lidstvo je odsouzeno k degeneraci
A kde je konec světa?
Možná ani žádný nebude
tak už si sakra stvořme každý tu svou realitu !
....
To snad je výtrysk raněného citu
Z hlubokého osamění
Kdy z krásy zbyl jen kýč
ne však už místo pro kousek snění...
K tomu pak už jen dodám
že pravd je kolem mnoho
Tak jako občas sním
žít musím i realitou strohou...
Praha 12.2.2012