Nedávno jsem si do profilu umístil říkanku, která asi dost vybočuje ze všeho, co jsem tu až dosud měl. A protože nechci, aby to vypadalo, že jsem někdo úplně jiný, než za jakého jsem se dosud vydával, a za tou básničkou si přitom stojím, tak jen malé vysvětlení, abych byl správně pochopen v celém kontextu své osobnosti, kam patří nepochybně i to ne příliš noblesní rýmování.
Vše začalo tím, že mě navštívil človíček neurčitého věku s moc hezky a vtipně napsaným profilem a pěknými fotkami. Nedělám to tak často, ale poslal jsem mu plusko a pochválil profil. Následovala výměna několika vzkazů, zpočátku oboustranně pozitivních, jen tam byl vyjádřen údiv nad věkovým limitem, který jsem si dal do profilu (18-26) a poukaz na to, že tomu krásnému tělu neurčitého věku už bude 44.
Ocenil jsem to a vyjádřil přání se setkat k bližšímu poznání, připadala mi ta osobnost zajímavá, a také jsem zdůraznil, že důvodem k setkání pro mě není to super tělo. A okamžitě nastalo to, na co bylo políčeno možná už od začátku – dostal jsem košem, byl jsem označen za rozežrance, pro kterého je prioritní honba za mladým masíčkem, vysloveno vážné podezření, že tu věkovou hranici mám zřejmě ve skutečnosti ještě níž a uražený podtón, že pro mě dotyčný je už ve 44 letech starý.
To mě docela zaskočilo, do té doby jsem byl absolutně pozitivní. Přesto jsem ještě napsal odpověď, kde jsem se všechna „nařčení“ snažil argumenty o sobě rozptýlit, nebylo mi příjemné, že mě někdo, notabene se sympatickým profilem, takto vnímá. Tato moje „obhajoba“ byla stále psána jednoznačně pozitivně vůči mému kritikovi, i když s nějakou schůzkou jsem už samozřejmě také nepočítal. Spíš jsem chtěl napravit tu ošklivou atmosféru, která zničehonic zamořila virtuální vzduch.
Odpověď již bohužel nepřišla žádná. Došlo mi, že dotyčný si na mě jen tak odplivl a o nějaké „vysvětlování“ už prostě neměl zájem. Arogance a nevychovanost v přímém přenosu. Abych tu špínu nějak smyl, musel jsem se z ní vypsat – a zde je výsledek:
Pravda bývá mnohdy krutá
Co blýská se a třpytí
Nádoba začasté je dutá
A obsah její byl dřív v řiti
Zdravý instinkt ti však poví
Že nejlépe se hasí žízeň
Prostou sklenkou čisté vody
Tak jakápak z těch sraček trýzeň
Do nočníku se zkrátka prdí
A nestrká se do něj nos
Neb hovno tak jako tak smrdí
Byť by ho vysral Hugo Boss
A., Praha 3.2.2012
To samozřejmě není obraz toho človíčka, který si na mně virtuálně smlsnul. Ten mi dal jenom impuls k tomu, abych stvořil něco, co vytrysklo z jiného kouta mé duše, než obvykle. Tak prostě vzniká literatura, neříkám samozřejmě, že bůhvíjaká, ale je to jen slohové cvičení, nic víc...
Pokud bych ale měl napsat něco o tom mém kritikovi, přemýšlel jsem o něm, o tom, co má v profilu a několikrát jsem si slovo od slova přečetl naši krátkou korespondenci. Vychází mi z toho stárnoucí hvězda, dříve všemi obletovaný miláček, který si za každou cenu snaží uchránit své nemilosrdně odplouvající mládí zejména pravidelnou návštěvou posilovny – tělo má, tedy aspoň na fotkách, stále nádherné, to se mu musí přiznat. S dušičkou to už je asi ale horší. A žárlivost na všechny mladé a pohledné kluky, kteří jej postupně připravují o jeho bývalou „slávu“, asi dost nesnesitelná... Holt jsem to odskákal já, protože jsem si ty mladé pohledné zajíčky dovolil dát do svého věkového limitu.
Škoda, není to zcela jistě hloupý ani ošklivý chlapec, jen chce zůstat navěky mladý, a nedokáže se smířit s plynoucím časem. Nemám už proto na něj ten počáteční vztek za jeho aroganci, je mi ho spíš líto a přál bych mu, aby se za svůj věk nestyděl. Nemá k tomu zřejmě, až na svůj zbytečný a hloupý komplex, žádný jiný důvod. Pokud se ho zbaví, určitě zas bude přitažlivý pro spoustu jiných. Nejsem žádný krasavec a jsem již ve věku přímo dědečkovském, ale ani já si na nezájem nemůžu stěžovat – vím tedy, o čem mluvím.
Nepsal bych o tom tak obšírně, ale určitě znáte ve svém okolí také spoustu podobných případů, hezkých, chytrých a možná i jinak sympatických kluků, kteří se neumí smířit s tím, že dvacet jim už jednou provždy bylo. A jestli o ně někdo ztrácí zájem, je to jen a jen v tom, že nezvládají tento svůj komplex.
A koneckonců jsem teď popsal i jeden z aspektů toho, proč mám v profilu věkový limit 18-26. Tito kluci zpravidla ještě žádné komplexy nemají a dívají se na svět zcela otevřeně. A s takovými lidmi, pokud se k tomu přidá i nějaké normální IQ, je prostě příjemné si psát. Do postele je mimochodem fakt nelákám. A rád dělám i výjimky – jsou totiž kluci, kteří se do mého limitu 18-26 vejdou třeba i po sedmdesátce...
Proto pánové - probuďte se! Muži přece nestárnou! :-)
P.S. Ale jenom Ti, kteří netrpí syndromem věčného mládí... ;-)
V Praze dne 6.2.2012
P.P.S.
Na profilu mého kritika mezitím přibylo další docela hezké, i když poněkud pochmurné a skeptické, povídání. Ne, to nemůže být ten člověk, kterého jsem tu vykonstruoval na základě naší krátké a zřejmě ne úplně šťastné konverzace…
Nebudu však to povídání rušit, protože byť se zřejmě netrefilo do osobnosti dotyčného, má snad obecnější platnost jako určité zamyšlení nad něčím, co je pro řadu gayů poměrně příznačné… Ponechávám to zde tedy jako „literaturu“, která si žije vlastním životem nezávisle na impulsu, který ji vyvolal – teď už to jsou dvě nesouměřitelné a nespojitelné záležitosti.
Zdá se totiž, že můj kritik je mnohem vrstevnatější a zajímavější osobnost, než aby právě na něj tato úvaha pasovala. Pokud sem tedy někdy třeba zabloudí, nechť to i tak ode mne vnímá – nemám už na něj ani vztek, ani mi ho není líto. Je to natolik svébytná duše, že to první si ode mne nezaslouží a to druhé nepotřebuje. A tímto jej i srdečně zdravím a přeji mu, ať má štěstí na lidi, kteří mu budou rozumět… A trochu mě i mrzí, že mezi tyto vyvolené je mi už cesta uzavřena… ;-)
V Praze 8.2.2012