právě jsem unikl jen o vlásek. Už jsem ho cítil, jak se o mne otírá. To mám za to, že pomlouvám Havla, Ševčuka, protiputinovskou opozici atd. Je jasně vidět, komu Nebesa straní. Tak to se raději všem omlouvám . . .
Jak to proběhlo? V noci na zdejší výpadovce nejezdí příliš mnoho aut, ale semafor září do dálky. Zato dnes, v neděli odpoledne, jede jedno za druhým, ale bliká oranžová. Přijel autobus, bystře jsem vystoupil a řekl si, že budu tvrdý, že na přechodu mám přednost a že tedy přejdu. Jenže jsem zapomněl, že přes autobus není vidět a že by mne mohl nějaký bezohledný řidič porazit. Protože každý pořádný řidič by měl předpokládat, že z autobusu vyjdou lidé a budou přecházet a raději rovnou počká. Zajímalo by mne, jak by to hodnotila dopravní policie, ale zdaleka ne tolik, abych to chtěl vyzkoušet na vlastní kosti. Nejhorší je, že by mne asi zachránili a trpěl bych pak do konce života. To je z toho, že obvykle je přechod na tlačítko. Brrr, stačí trocha nepozornosti . . .