Nejspíš teď sladce spinkáš, víčka máš zavřená,
oči Ti uvnitř krouží – snad se Ti něco zdá
kdybych měl mocnou sílu - v Tvé snění proniknout,
stal bych se trpaslíkem, co směl by dovnitř vplout
Vplul bych tam ve Tvých slzách, jak moře slaných
zahlédl bys snad mou tvář, bdít ve svých dlaních,
snad pak bys prožil pocit - zamilovaných,
zapomněl život vratký, ve slibech planých…
Vím, že co tu píšu, není Ti vůbec milé,
Raněné duši promiň, řeči snad provinilé,
Je mi tu v noci smutno, spát nejde bez Tebe
Já nechci jiné tělo, Tvou duši – jinou ne!
Můj život dosud stál, na hodně vyschlém proutí,
Větvičky praskají, a on se celý hroutí
Nevím, co dělat dál, kde najít novou sílu,
Jak novou chýš postavit, a ne na kluzkém jílu
Nejspíš teď sladce spinkáš, víčka máš zavřená,
oči Ti uvnitř krouží – snad se Ti něco zdá
Je mi tu v noci smutno, a temné je nebe
Já tu teď píšu báseň, jen a jen pro Tebe