Když den se rozdělí na tisíc kusů
Možná omylem nezdařených pokusů
Ocitneš se uprostřed
Sice sílu máš, hrdost umění
Přeješ si ať nikdy se to nezmění
Však pořád stojíš uprostřed
Míříš výš a dál pro koho – kdo ví
Nejspíš nikdo Ti to nepoví
Jen spoustu přání máš každý den
Pocity se Ti mění každou hodinou
Nejhorší, že pokáždý vše pro jinou
Utíkáš v dešti před vším ven
Chceš být milován a odmítáš
Všechnu pravdu nesouhlasně zamítáš
Přitom toužíš nebýt sám
Nevíš jestli si lásku nenalháváš
S jinými však prohráváš
Nejspíš tento osud byl Ti dán
Všechny prosíš ať Ti odpustí
Ony Tě však opustí
dřív než se rozloučíš
Bloudíš sám a nevíš kam
Nejspíš tento osud byl Ti dán
Z očí jí však nespouštíš