Jak zvládat nezbedné emoce
Člověk je velmi často v područí svých emocí a citů, které jsou spontánní a velmi intenzivní. Často se necháme unášet emocemi a trápíme se, aniž bychom přemýšleli o tom, že to jde i jinak. Díky emocím můžeme prožít to nejúžasnější na světě, ale díky nim si můžeme sáhnout i na samotné dno. Své emoce přece nemohu ovládat, namítáte, ale já odpovídám, že to chce pouze cvik.
vy rozhodujete
Nejsou to vaše emoce, ale jste to vy, kdo rozhoduje, jak se v příští minutě zachováte. Pokud vás někdo raní, máte přece právě vy na výběr, jak se zachováte. Můžete ho vztekle urazit a ranit také, můžete se rozbrečet, nebo se můžete uzavřít sami do sebe a neudělat nic. Stačí si to jen uvědomit v momentu, kdy se vám hrnou slzy do očí, že ve skutečnosti nechcete brečet a dát najevo svou slabost. Chce to jen cvik.
zastavte se a přemýšlejte
Zkuste se při svém chování (např. naštvání, agresivitě, pláči, urážení se nebo trucování) na chvíli zastavit a zeptat se sám/sama sebe: proč tohle dělám? Čemu tím pomůžu? Většinou si odpovíte, protože mě naštval, protože mě dohnal k agresivitě, protože mě urazil nebo dohnal k pláči... Ale je to opravdu ten druhý, který vás k tomu dohnal, nebo jste to právě vy, kdo si řekl: tak teď se teda musím naštvat, protože jinak by mu to prošlo moc lehce. Netrestáte ale spíše sami sebe?
počítejte do deseti
Pokud máte problém se spontánními reakcemi, které mají pak velmi špatné následky, zkuste tu známou taktiku: počítat do deseti. Než dojdete k číslu deset, měli byste si vzpomenout na bod číslo jedna a dvě a zastavit své chování.
pravidelná sebekontrola
Pokud se pokusíte zamýšlet se nad svým chováním právě v době, kdy vás ovládají emoce, postupně se bude stávat snazší a snazší uvědomit si, co děláte, a budete se moci rozhodovat, jak se zachováte. Nemusíte přece slepě poslouchat své emoce. A časem si možná spíše vyberete, že se nad celou záležitostí usmějete anebo mávnete rukou, protože vám to za to nestojí.