MRÁZ
Udeř do skel
potulný varhaníku
až se naše okna promění v úsměv květiny
Jolanka z nich přestane mít strach
a svět za nimi ji odmění bláhovým třpytem
svět za nimi
s okem špičatým jako rampouch
nahlédne přes okap
Dvě dívky milující se víc
než-li je schopen přijímat
zalidní pokoj barevnými stíny
Teď neklepej!
jsou si tak blízko
že se ti ještě mohou ztratit
v růžovosti své viny