mile paradoxnim aspektem me tripismenne chorubky je konfrontace s homofobii meho vrchniho lecitele, zachrance a udrzovatele tepu mnoha ajcnich srdci, jehoz nazyvejme pracovne docentem.
podle myho nazoru nepochybne cista duse a hodnej clovek, kerej se skrzeva svou dobrotu a nabozensky smerovani upsal pomoci bliznim, a to bliznim, se kterejma ma malicko problem moralni povahy. vo to vetsi je samozrejme jeho zasluha v nebi, pac, stejne jako ten biblickej samaritan, pecuje vo tridniho nepritele.
stvoritel pana docenta ku plneni jeho poslani vobdaril solidni telesnou konstrukci, nepoddajnou cuprinou nesedivejicich, avsak viditelne mastnejch vlasku, vyraznym hlasem, kerej slouzi k vykrikovani vasich osobnich udaju v intenzite, jez spolehlive vobslouzi nejen bulovku, ale i prilehly mestsky casti, vasni predavat svy vedomosti a znalosti studujicim mediciny (podle vseho nejen jim, pac takovy mnozstvi lidu nase lekarsky fakulty nemuzou unyst) formou jejich hromadny pritomnosti pri vasi seanci, a pak taky lehoulinkym nedostatkem taktu.
pri svych nemnoha navstevach u vyse popsaneho tvora jsem byl tedy predstaven / predhulakan jmenen premnohym ajcnim pacientum, dlejicim v chodbach, cekarnach, sesternach, vodpocivarnach, toaletach, na balkonech a terasach a ja nevim jakejch jeste prostorach nam vyhrazenejm v ramci bulovky, dale pak indickopakistansky studentsky delegaci (byli voturbanovany a kakaove hnedy, takze bud to nebo slo vo cikanskej maskarni pruvod, ze?), dvema slecnam dochtorkam, co na bulovce trenujou ajc pro aplikaci v necivilizovanejch regionech nasi vlasti (plzen, brno a tak) a mnoha premnoha skupinkam vyse zminenych mediku, pro nez je typicke, ze prosty pozdrav a pohled do oci u nich vede takrka ke ztrate vedomi.
s docentem sdilim vasen pro psy. vzhledem k tomu, ze muj zdravotni stav nevykazuje zasadnich zmen, vykaze-li jaky, jsou tyto docentem okazale ignorovany, coz si dovoluju povazovat za racionalni pristup, vetsinu spolecne stravenejch chvilek prozvatlame vo pejsancich, jimz sme upsali svy serdce. docent se realizuje ve dvou drzkach, ja v jedny, protoze umim bajecne lhat, licim docentovi svyho hunace v tak nadprirozene bajecnym svetle, az ten zlatej clovek jednoho dne projevil touhu to my nadpozemsky stvoreni spatrit. skupina tri prihlizejicich mediku je mi svedkem. bylo mily, kdyz svy prani vyjevil.
na docentem projevenou touhu jsem opacil, ze je mi ponekud zinantni, abych tak preuslechtileho, vyjimecneho a treskute kultivovaneho granulofaga vodil v tyto nehostinny a infekcema voplyvajici pustiny, zejmena pak do cekarny, jez, pan docent odpusti, ve mne nevyvolava pocit prostredi vhodneho pro mladeho chlupateho dandyho s extremne vyvinutymi boltci...
a co se nestalo?
docent mi dal za pravdu. z jeho ust zaznela tato slova, ktera dokladaji, ze docent ma ve vecech jasno a nezatezuje se trapnostma, ktery shrnujeme pod pojem "korektnost": "chapu, ze cekarna plna buzerantu neni..." pak se mu cosi zadrhlo v hrdle nebo jinde, ztichl a zacal rudnout...
pritomna medicka kontrovala blednutim a poklesem v kyclich, medik A strhnul z cumacku bryle a pocal si intenzivne masirovat koren nosu, medik B naopak upad do stavu katatonie a ja se zacal usmivat, protoze...
pac je to hezky, ze i kdyz se docentovi asi vosklivi, ze si lizem pindoury, ladujem se sekretama svejch pohlavnich zlaz, zadky pouzivame nepatricnym zpusobem (ke vsemu casto v protismeru), a casto sme sebestredny, sobecky, promiskuitni a pozivacny, starost vo nevymreni lidstva a osud pristich generaci je nam casto velmi vzdalena, tak i presto vsechno docent tri dny v tejdnu venuje tomu, aby nam vylepsil a prodlouzil zivot.
a to... to je, podle me, vazne neco...