Dle celosvětových výzkumů, které se na tuto tématiku zaměřují, bylo zjištěno, že nejpočetnější skupinou jsou jednoznačně versatilové. Jedná o nevyhraněné jedince, což z nich dělá bořiče mýtů o mamkotaťkovské teorii. I tato nevyhraněnost má svůj původ v psychice člověka, a pokud je aktivita a pasivita daná určitým odchýlením od rovnováhy, versatilita je vlastností vyrovnaných a sebejistých gayů. Všeobecně je považována za životní styl, nejlepší sexuální přístup a oslavu rovnosti dvou mužů, kteří jsou vůči sobě maximálně vstřícní a tolerantní, jak uvádí Steven G. Underwood ve své studii. Dle mého názoru jsme totiž všichni ve své podstatě versatilní, anebo minimálně schopní přijmout obě role. Spousta aktivů je aktivních pouze kvůli odporu k pasivní roli a nepředstavitelnosti takového zásahu do jejich těla, což osobně zcela chápu. Úsměvným se na druhou stranu může zdát fakt, že spousta pasivů je pasivních z čiré lenosti. Máme zde tedy další a mnohem jednodušší faktory ovlivňující naši roli v posteli.
Přes versatilitu v nás všech, většina stejně inklinuje k jedné roli a hledá partnera role protikladné. Z logiky předchozího textu vyplývá, že takové rozdělení není zcela vhodné a pokud má jít o dlouhotrvající vztah, je prakticky nemožné. Pouze jeden z patnácti dlouhotrvajících homosexuálních vztahů funguje na striktním rozdělení rolí. Přesto tuto otázku pokládáme a dychtíme po odpovědi a to opět zcela pochopitelně, protože nám jde v první řadě o uspokojení současných potřeb.
Proč nás city tak ovlivňují??
CITY - potkávají nás všude, kde jsme ve styku. Překvapí nás nepřipravené. Pro toho, kdo je získá, je radostí. Kdo je ztratí, cítí bolest. Kdo je odmítá či nemá, cítí prázdno.
Člověk udělá spoustu chyb, které se snaží zalepit, přehlížet. Ale city jsou panovačné a nepředvídatelné. Stavějí nás do krajů zoufalství. Dokážeme se jim postavit čelem, nebo jsme jen figurkami?!
Děsí nás, ale zároveň nás lákají k druhému. Je to prostředí, ve kterém se cítíme jako v božím lůně nebo naopak v nebezpečí. Ne náhodou je Bůh spojován s tím největším citem, kterým je láska. Chceme ji dávat, ale i přijímat. Chceme se jí dostat pod kůží druhému, odevzdat se vášním, vzrušení, utéct od všedních dnů, stresu k zázemí porozumění a opory.
V dnešní době je na nás vyvíjen větší tlak, a přesto že je jí nedostatek, nevážíme si jej všichni. Tolik propagovaná ve filmech! Proč? Protože je dojemná? S chutí se podíváme blíž, po čem tajně toužíme, aby se odehrálo i našich všedních životech.
Každý chceme postupně víc a víc. To vede k žárlivostem, hádkám, výčitkám. Potom začneme hledat řešení. Ke změně, že se zachováme zbaběle a vyhledáváme jiná než kompromisem. Jdeme za tím, co se nám nedostává. Nebo je to určitý druh lidský popud k hříchu, kdy zhřešil i Adam, aby si utrhl zakázané jablko?
Každý chceme, abychom měli své dvorníky a obdivovatele. Chceme se nechat uctívat druhými. Co je příjemnější než splynutí dvou duší, těl? Plout na vlně horkosti, která vyvolává pocity spokojenosti? Jak je krásné dotýkat se té jemnosti, která je skryta v každém z nás! Soustředit se na každý dotek ruky, který v nás stupňuje chtíč a hormony štěstí. Kdy cítíte každý kousíček těla!
Nechat se shodit do propasti s příjemným doletem. Když city a něhu nenecháme cirkulovat v našich dotycích, ztrácíme tu jedinečnost jiskření, která v nás vzplane jako ohnivý žár. Jako žár, který můžeme okusit v letních příjemných dnech u moře, kdy nás hladí paprsky po celém těle. Ba ještě příjemnějšími!
A jedno mé závěrečné moudro za touto kapitolou:
Krása je optický klam..
.., který se mění postupně do podoby něčeho, co už postrádá kouzla. Zjizvené věci časem ztrácí na své hodnotě. Kdo má srdce ze zlata, zlatokopové už k němu najdou svou cestu, pokud ovšem nejdou po zlatu ve vašem měšci!
"Naše cesty"
Čas mi ukázal cestu. Cestu poznání toho, co má skutečné hodnoty. Není to jen práce, peníze, láska, ale skutečné zázemí někam patřit! Člověk se toulá, nikde dlouho nevydrží. Snaží se narazit na místo, které zaplní jeho srdce. Hledá domov. Je jak bludný Holanďan se ztracenou lodí. Lidi to posuzují jako něco, co je v rozuporu s jejich představami, a neuvědomují si to prázdno, které jejich srdce nepoznalo.
Mé srdce ho poznalo! Proto nevím, kam bych se vrazil. Psychika pracuje s posunkem 'Nikomu nevěřit! Nikdo ti není dost dobrý!' Jenže pak se chytnete toho po čem vzhlížíte, co ve vás probouzí vášeň, touhu, a jdete za tím bezmyšlenkovitě. Je vám to jedno! Jste rádi, že se o radost můžete s někým podělit. Zbytek srdce neřeší.
I když mozek je větší než srdce, tak by snad před emocemi měl zvítězit rozum?! Jenže všechno se rodí v hlavě! Všechny úkony, myšlenky, prostě vše. Záleží, která hemisféra té druhé dá přednost.
Cesta je klikatá, hlavně na začátku; nic není jasné. Za zatáčkou se překvapíte, že mnohé není, jak jste si představovali. Nakonec přijdete ke křižovatce, kde se máte rozhodovat. Vždy existuje volba, ale nikdy to nelze vrátit zpět. Stálo vás to přece čas a úsilí, abyste sem došli! Většina lidí se zamyslí a zkusí jít ve svém přesvědčení správnou cestou. Je ale opravdu správná?
Já jsem šel na jih, kde je teplo:) Ale to asi mnozí z nás. Jenže křižovatky budeme potkávat i dál...
Krása je optický klam..
.., který se mění postupně do podoby něčeho, co už postrádá kouzla. Zjizvené věci časem ztrácí na své hodnotě. Kdo má srdce ze zlata, zlatokopové už k němu najdou svou cestu, pokud ovšem nejdou po zlatu ve vašem měšci!
Co když máte ten beznadějný pocit, kdy ztrácíte svého nejbližšího?
Štěstí a lásku si zkrátka musí člověk vzít, urvat - bojovat za ni! S příležitostí, kdy tohle někomu radím, zatnu symbolicky pěst. Jdi za štěstím! Láska je bohatství, které se musí shromažďovat a budovat trpělivostí, zájmem a především vzájemnou tolerancí, aby nevznikaly silné protipóly. Někdy s tím posledním mám problém i já. Musí se najít společný kompromis nebo partnerovi jednoduše ustoupit. Ale ne vždy, aby vás nebral jako hrací kostku!
Můžete být bohatí jinak, ale pokud jste prázdní uvnitř, nemáte nic a nikdy nebudete šťastní z toho, co si všechno můžete dovolit, a vždy budete hledět na smutek zavřených dveří.
Je třeba se dívat chápavýma očima toho druhého a vyjít mu vstříc. Čas je odpudivou, avšak nejrozumnější zbraní, jak vyřešit krizové situace! Ale jeho délku musíte odhadnout.
Stěžejní je to, co očekáváte od toho druhého v budoucnu. Neostýchejte se o to zajímat v seznamování, to vám napoví a vykreslí onen obraz vaší představy a mnohdy správného úsudku.
Ohleduplnost, tolerance a úcta. To je největší bohatství ve vztahu, kterého můžou partneři dosáhnout. Ne to, jak se umí předvádět v zátiší svých promenád..