Po mnoho let jsem se vždycky na jaře rozhodl,že sepíšu svá osobní přesvědčení - takové krédo.Když jsem byl mladší,zabíral můj seznam několik stránek,snažil jsem se nic nevynechat,zabrousil jsem do všeho.Připomínalo to soudní spis,jako kdyby slova mohla vyřešit všechna rozpory smyslu bytí.
V posledních letech je krédo stále kratší - někdy je cynické,někdy komické,jindy laskavé,ale pořád na něm pracuju.Nedávno jsem si předsevzal,že krédo zjednoduším,aby se mi vešlo na jednu stránku.Plně si uvědomuju,jak je toto předsevzetí naivně idealistické.
Že bych měl být stručnější,mě napadlo u benzínové pumpy.Naplnil jsem nádrž svýho starouška superskvělou vysokooktanovou šťávou.Moje rachotina si s tím nevěděla rady a běžel jí z toho mráz po zádech - na každý křižovatce prskala a při jízdě z kopce se ozývalo říhání. Chápal jsem to.Mému mozku a mojí duši se občas stane něco podobného.Přesycení informacemi a po zádech mi pak běhá existenciální mráz - prskám na každé křižovatce života,kde se musím nějak rozhodnout,a buď toho vím příliš,nebo naopak málo.Zmapovaný život není žádná legrace.
Tehdy jsem pochopil,že už znám většinu z toho,co je ke smysluplnému životu zapotřebí - a že to není až tak obtížné. Všechno to znám. A znám to už velice dlouho.Žít podle toho - to už je něco jiného,že?Tohle je tedy moje krédo:
VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom jak žít,co dělat a jak vůbec být,jsem se naučil v mateřské školce.Moudrost mě nečekala na vrcholku hory zvané postgraduál,ale na pískovišti v nedělní škole.Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam,kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic,co ti nepatří.
Když někomu ublížíš,řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělá dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa,dávej pozor na auta,chytni někoho za ruku a drž se s ostatníma pohromadě.
Nepřestávej žasnout.Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky,křečci a bílé myšky ... a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou.My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo,které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE.
Všechno, co potřebujete znát,tam někde je.Slušnost,láska a základy hygieny. Ekologie,politika, rovnost a rozumný život.
Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si to na svůj život v rodině nebo práci,na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte,že to platí,je to jasné a sedí to.A představte si,oč lepší by byl svět,kdybychom si všichni - na celém světě -každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou.Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.
A stále ještě platí - bez ohledu na to,kolik vám je let - ,že když vyrazíte do světa,nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.
Robert Fulghum
Všechno, co opravdu potřebuju znát,jsem se naučil v mateřské školce.
r.1988