Jak clovek vidi venku nektery chlapy s tema nadhernyma boulema v riflich nebo teplacich a kratasich, tak ma hned chut si sahnout, zmacknout, primacknout oblicej a ... ?
-----------
Fantazie? Realita?
Znenadani stal pred mnou a ja pred nim. Hledeli jsme si do oci. V jeho tmave hnedych ocich se blyskalo, chtic nebo vysmech? Byl jsem paralyzovan. Kratke upnute triko davalo tusit, ze se pod nim skryva telo, ktere si zaslouzi dlouhou peci. Ruce nedbale zastrcene v tesnych, svetle modrych riflich, obepinaly poklopec, ve kterem to prekypovalo a ja se nemohl dockat, az odhalim tajemstvi, ktere se v nem skryva. Byl vyssi nez ja, mohutnejsi; pro pana krale, vem si me. Levou ruku vytahl z kapsy a namiril na me. Mel ji potetovanou - horni cast paze cela cerna, od lokte k zapesti nekolik vlnicich se car. Pomalu se priblizoval a ja nemohl ani dychat. Jeho oci se do me vpijely a cim byl bliz, citil jsem jeho vuni, smes parfemu, mydla a potu, az jsem se chvel a citil silenou touhu zblizka k nemu privonet. Uz stal primo prede mnou a rukou se me dotkl tvare, jeho oci na me hledely prisnym vyrazem a ja vedel, ze se musim podvolit vsemu, po cem touzi. Z tvare se jeho ruka presunula na muj krk, ktery objala, nejprve nezne, pak jsem citil, jak se mu vsechny svaly na ruce napinaji a stisk je silnejsi. Ruce jsem mu polozil na prsa a snazil se priblizit k jeho rtum a vyzadat si polibek. Dostal jsem ho. Hlava se mi zatocila, jak jsem citil jeho dech, chutnal jeho vlhky jazyk a dival se do jeho oci. Jeho ruka me stale tiskla krk, avsak polibky ustaly. Zacal me tlacit i za pomoci druhe ruky dolu, a tak jsem byl donucen si kleknout k jeho noham. Pod poklopcem mu pulsovalo cim dal tim vic. Rifle si zacal rozepinat a stahovat dolu. Zaroven si pak sundal i tricko a stal prede mnou v tmavych boxerkach. Pusou jsem mu prejel po predni casti, citil jsem jeho vuni a zaroven i vlhkost, ktera mu vychazela z penisu vzrusenim. Rukama jsem ho hladil po stehnech, sjizdel jsem az dolu, abych se nabazil toho prijemneho pocitu jeho teple kuze a tmavych chlupu. Potetovanou rukou mi zvedl oblicej, aby mi mohl hledet s prisnym, ale vzrusujicim vyrazem do oci a ja mohl obdivovat krasu jeho tela, vzdouvajici se bouli v boxerkach, kde se rysoval vzruseny penis, bricho, kde se uprostred tahla tenka cara chlupu, ktera se rozsirovala k prsum pokrytych ochlupenim zceka, mimo vystouplych bradavek, az k jeho obliceji. Prosim, vem si me celyho a uz me nenapinej, zadonil jsem. Koutek ust se mu zdvihl v naruzivem usmevu, boxerky si stahl a jejich predni stranu mi pritiskl k obliceji a rekl: Citis? Ja jen tise prikyvl, rukama chytl jeho penis a v tu chvili vesmir explodoval...
---------
ROZKAZ
I.
Jedu poloprázdnou večerní tramvají domů, ještě necelá půl hodina a budu vystupovat. Unavený po celém dnu přemýšlím, zda si půjdu rovnou lehnout do postele, pustím si nějaký seriál, nebo zda si budu číst. Ve voze sedím úplně vzadu a prohlížím si ostatní cestující. Je to zvláštní směs lidí, říkám si. Většina z nich má hlavu sklopenou do mobilu a nevnímá okolí.
Tramvaj zastaví v zastávce a dveře se otevřou. Část lidí vystoupí, několik málo nastoupí. Usednou na volná místa a i nově příchozí se po vzoru ostatních zahledí do mobilu. Uprostřed tramvaje stojí člověk ve vojenské uniformě. Je otočený ke mně zády, takže mu nevidím do obličeje. Všimnu si jen jeho postavy a výšky a vnitřně se pousměju. Pohled je to příjemný.
S hlasitým cinknutím zvonce se tramvaj dá opět do pohybu. Zazvoní mi telefon. Vytáhnu ho z kapsy a koukám, že mi přišel zase jen další reklamní email. "Co jiného taky" pomyslím si. Zandám mobil zpět do kapsy a pozvednu hlavu. V tu chvíli ztuhnu. Voják se přesunul přímo na proti mě, sedí na protějším sedadle a hledí na mě upřeným pohledem. Tmavé hnědě oči, výrazné černé obočí, krátký sestřih dává tušit tmavě černé vlasy, tváře pokryté několikadenním strništěm. Nervozně poposednu a raději vytáhnu opět svůj mobilní telefon předstírajíc, že čtu něco velmi důležitého, co nesnese odkladu.
Neustále cítím jeho vážný pohled. Rádoby nenápadným pozvedutím očí zjišťuju, že neustále na mě zírá. Sedí na sedadle s ležérně roztaženýma nohama, které jsou obuté do tmavě černých, zřejmě nedávno vyleštěných kanad. Špička jedné z noh jakoby přísně poklepává téměř neslyšně o podlahu tramvaje. Ruce má volně položené mezi stehnami a rozkrokem a jeho dlouhé prsty směřují k poklopci, jako by mi naznačovaly něco ve smyslu "Koukej, tady je má chlouba".
"Ne, určitě na mě nekouká", pomyslím si. Hlavou mi víří myšlenka, že si to určitě špatně vysvětluju, že já nejsem jeho zájmem. Nejsem žádný prototyp krasavce s bůh ví jakou úžasnou postavou, o kterou by mohli projevovat zájem lidé, jako je on. Voják a bude se snažit ulovit mě?
Tramvaj zastaví na další zastávce, ta následující je moje. Opět si celý nervozní poposednu a trochu se v sedu vzpřímým. Pohlednu do interiéru tramvaje, kde je neustále ticho. Jediné, co je slyšet, je zvuk elektrických motorů zesilující se podle toho, jak moc vůz zrychluje. Snažím se, aby se můj pohled nestočil k Panu vojákovi. Ten si z ničeho nic najednou docela hlasitě odkašle. Jednou kanadou dupne o zem tak hlasitě, že sebou cuknu a očima sjedu k jeho obličeji. Celým tělem mi v ten okamžik projede husí kuže a v rozkroku mi cukne.
"To bylo na mě?" pomyslím si v duchu. Voják jako by vytušil moji nevyslovenou otázku, která zaplavila celou mou hlavu a též si poposedne. Jeho celé tělo se v sedu napřímí a uhrančivě mě pozoruje temnýma očima, které sevře do tenkých škvír. Jeho pohled mě tak odzbrojí, že nevím, co dělat, nevím, co se bude dít dál.
Tramvaj začne brzdit do další, tentokrát mé zastávky. Cítím, jak se mi klepou nohy. Ale přesto se pokusím jakoby nic vstát. Popostoupím ke dvěřím a upřeně hledím do svého odrazu ve skle. "To přeci nemůže být tak, že Pan voják projevuje zájem o mě!" projede mi hlavou. Ve chvíli, kdy tramvaj konečně zastaví a dveře se otevřou, uslyším hlubokým a ostrým hlasem pronesenou větu: "Nevystupuj! Sedni si zpět na sedadlo a pojedeš se mnou až na konečnou."
Stojím před otevřenými dveřmi tramvaje. Lidé v přední části vozu nastupují a vystupjí. Já jediné, co vnímám, je vojákovo podupávání kanadou a jemné šustění toho, jak si jednou rukou přejíždí po černém strništi. "Opravdu se mi to děje? Nezdá se mi to?" Pootočím hlavou směrem k němu se zmateným výrazem v obličeji. Voják s mírným náznakem úsměvu kývne a rukou plácne na sedadlo vedle sebe. "No, jen pojď," pronese vyzývavě, "Já vím, že chceš."
Ještě jednou se podívám z otevřených dveří tramvaje ven. Poté se můj pohled stočí zpět na Pana vojáka. V tu chvíli se rozezní zvukové znamení a dveře se zavřou. Tramvaj cinkne a rozjíždí se směrem ke konečné stanici. A tam zjistím, kdo je tajemný voják a proč zrovna já.
II.
Tramvaj míří po trati směrem k cílové stanici. Už jsem ztratil přehled, kolik lidí v ní zůstalo, protože sedím otočený zády k interiéru vozu, přímo vedle Pana vojáka. Cítím na své levé paži a levé noze dotek jeho těla. Je mohutnější než já, takže mírně zasahuje i do mého prostoru. Nevím sice, co je zač, ale cítím vzrušení. Já jsem vzrušený.
"Kam jedeme? Co se stane na konečné, až vystoupíme?" Seberu v sobě odvahu a zeptám se pološeptem. "Pssst," sykne Pan voják a pokračuje: "Neboj se, já ti neublížím. Chci, by si byl můj." V tu chvíli mám pocit, že se svět zbláznil. Jedu tramvají a jediné, co bych nečekal je, že si mě vybere chlap, který vypadá jako Bůh a přikáže mi, ať jdu s ním? Že chce, abych byl jeho? A já poslušně, bez jediného protestu poslechnu?
Pan voják zvedne ruu a položí mi ji na stehno. Cítím přes látku kalhot, jak se mi jeho prsty zarívají do kůže. Ne násilnicky, ale jako by chtěl, aby se do mě přenesla jeho touha a chtíč. "Kousek od konečné mám byt," pronese voják. "Žiju sám, pracuju tu ve mětě a ..."
"Proboha, proč mi to všechno říká?" honí se mi hlavou ve stejné chvíli, kdy mi vypráví o sobě. Využiju chvíle, kdy udělá pauzu a nadechuje se a zeptám se ho na to. Jeho prsty na mém stehě opět zesílí tlak a trochu s pobavením zamručí: "Poslouchej! Protože chci, aby si věděl, kdo jsem. Pak budeš vědět, ke komu patříš."
Probudím se už z toho sna? Připadá mi to všechno neskutečné. Klimatizace tramvaje najednou zvyší obrátky a je cítit, jak kolem nás víří vzduch. Pod nosem mě pošimrá lehká vůně Pana vojáka. Je svěží s nádechem citrusových plodů. Zároveň cítím i vůni chlapského těla. Ne tu sprostou, nechutnou. Je to specifická vůně, které mě přivádí k varu a ze které mi běhá mráz po zádech. Ve svém životě jsem ji pocítil jen párkrát a vždy byla znamením, že následující zážitky s majitelem této vůně se mi vryjí hluboko do paměti.
Neustále pokračuje ve vyprávění o sobě. Nemluví nahlas. Spíš hlasitě šeptá tak, abych slyšel jeho hlas jen já. V tu chvíli mi v hlavě vyvstane myšlenka, že způsob, jakým šeptá, je ještě víc vzrušující, než když na mě promluvil poprvé. Chci ho slyšet pořád, chci poslouchat jak šeptá, jak mi přísně říká, po čem touží a co mám udělat.
Jsem natolik omámený a konsternovaný, že se nedokážu pohnout. Chtěl bych otočit hlavou a podívat se na něj, zahledět se do jeho očí, ale cosi kolem nás dvou mi to nedovoluje. Hledím před sebe. Ve skle okna tramvaje vidím svůj rozmazaný odraz a částečně i odraz Pana vojáka. Všimnu si, že když sedíme, je asi o hlavu větší než já. Kdyby mě sevřel do svého objetí, úplně by mě pohltil. Hlavou mi probleskne: "Opravdu se mi plni sen o dokonalosti? "
Tramvaj přijíždí do konečné stanice. S hlasitým vrznutím dobrzdí a dveře se otevřou. "Tak pojď," přikáže mi už opět svým hlubokým a normálním hlasem. Lehce, avšak důrazně se na mě přitiskne v náznaku toho, abych vstal a začal vystupovat. "Teď už se asi opravdu vzbudím," pomyslím si.
Procitnutí však nedorazilo, protože já nespím. Zjistím to ve chvíli, kdy mě čerstvý večerní vzduch ovane po vystoupení z vozu. Cítím, že žiju, že je to skutečné. Pan voják lehce pokývne hlavou, blýskne se v jeho temných očích a levou rukou mi naznačí směr, kterým se vydáme. Pravačku s otevřenou dlaní natahne mým směrem. Nevěřícně na něj koukám. On mě chce chytnout za ruku?
Ano, je to tak. Pan voják přistoupí blíž a chytne moji ruku. Rázným krokem se vydáme ztemnělou ulicí směrem kamsi, kde zřejmě bude jeho byt. Po chvíli se zastaví a pohlédne na mě. "Neboj se. Slibuju, že ti opravdu neublížím," pronese překvapivě nežně. Zřejmě pocítil, jak se chvěju směsicí různorodých pocitů. Chvíli se bojím, chvíli jsem vzrušený. Obavy střídají touhu.
Vojákovi obroské ruce najednou chytí můj obličej. Svým tělem mě přimáčkne na zeď dou, který stojí podél chodníku. V okamžiku, kdy mě začne líbat, mnou projede silný elektrický výboj. Veškeré mé smysle se spouští na sto procent. Ve svých ústech cítím jeho dech, jeho jazyk se snaží dostat co nejhlouběji. Ruce mám svěšené podél těla. Jsem ztuhlý překvapením. Najednou však neodolám, zvednu ruce a položím je na jeho ramena.
Neustále se na mě vášnivě tiskne celým svým obrovským tělem. Cítím na sobě jeho hruď a prsa, jeho břicho se vzdouvá zrušením tak, jak se naduchuje a vydechuje. Cítím, jak mu v rozkroju začíná pulzovat. Vnímám jeho nohy, kterýma se snaží využít každý centimetr mého těla a naznačit, jak moc mě chce. Víc a víc se propadám do jeho náruživého objetí.
Zničeho nic najedou Pan voják přestane s výtryskem vzrušení. Mírně se odtáhne. "Pojď!" přikáže mi, "už nám zbývá jen pár metrů a budeme u mě doma." A já poslušně jdu. Stále se chvěju. Tentokrát už nikoliv s obavou a strachem. Ty pocity ustoupily někam do pozadí a nahradilo je napětí, co bude dál a jak to všechno dopadne. Ještě před chvílí jsem tupě zíral do mobilu a příchozí reklamní email mi dával znamení, že dnešní večer bude nudný. A teď? Doslova si mě ulovil jako nějakou kořit Pan voják. Vede si m k sobě domů, vím téměř vše o jeho životě. Líbal mě. "Prosím pane, splňte mi mé přání. Chci být jen váš!" prolítne mi hlavou.
III.
TO BE CONTINUED...
---------