Povaha:Introvertní Extrovertní
Pořádek:Nepořádná Pořádná
Dochvilnost:Nedochvilná Dochvilná
Cítím se jako:Holka Kluk
Vypadám jako:Holka Kluk
Technický typ:Vůbec Hodně
Pohled na svět:Pesimistický Optimistický
Požitky:Idealistka Materialistka
Noční život:Domácí typ Párty typ
Já? Kdo jsem já? No tak podívejte, já nemám rád tak jednostranně stavěné otázky,
vážně ne! Copak se lze takto zjednodušujícím způsobem tázat? Ať na takovéhle otázky
odpovíme jakkoli, nikdy nemůžeme postihnout celou pravdu, vždycky jen nějakou její
omezenou část: člověk – to je něco tak bohatého, složitého, proměnlivého a
mnohotvárného, že neexistuje slovo, věta, kniha, nic, co by ho mohlo v celém rozsahu
popsat a obsáhnout. V člověku není nic trvalého, věčného, absolutního, člověk je
neustálá změna, hrdě znějící změna, ovšem! A dnes už není doba statických a
neměnných kategorií, kdy A bylo jen A a B vždycky jen B; dnes dobře víme, že A může
být často zároveň B a B zároveň A; že B může být B, ale i A a C; stejně jako C může být
nejen C, ale i A, B a D; a že za jistých okolností může dokonce F být nejen O, Q, Y, ale
třeba i Ř! Sami jistě cítíte, že to, co cítíte dnes, jste necítili včera, a to, co jste cítili
včera, necítíte dnes, ale budete to cítit zase třeba zítra; zatímco to, co ucítíte pozítří,
jste možná ještě vůbec nikdy nepocítili! Cítíte to? A není těžké pochopit, že ti, kteří
dnes chápou jen dnes, jsou jen jiným vydáním těch, kteří včera chápali jen včera,
zatímco, jak víme, je nutno dnes chápat i tak nějak to, co bylo včera, protože nikdo
neví, jestli to náhodou nepřijde zase zítra! Pravda je stejně složitá a mnohotvárná jako
všechno na světě – magnet, telefon, Branislavovy verše, magnet – a všichni jsme tak
trochu to, co jsme byli včera, a trochu to, co jsme dnes; trochu to i nejsme; všichni
vůbec pořád tak trochu jsme a pořád tak trochu nejsme; někdo víc jsme a někdo víc
nejsme; někdo jenom jsme, někdo jsme jenom a někdo jenom nejsme; takže žádný z
nás úplně není a každý zároveň není úplně; a jde jen o to, kdy je lépe víc být a míň
nebýt a kdy je naopak lépe míň být a víc nebýt; ostatně ten, kdo příliš je, může brzy
vůbec nebýt, a ten, kdo za určité situace umí do jisté míry nebýt, může zas o to lépe za
jiné situace být. Nevím, jestli vy chcete víc být nebo víc nebýt, a kdy chcete být a kdy
nebýt, ale já chci být pořád, a proto musím pořád tak trochu nebýt – člověka totiž,
když občas tak trochu není, vůbec neubude! A jestli v tomto okamžiku poměrně dost
nejsem, ujišťuji vás, že brzy budu možná daleko víc, než jsem kdykoli dosud byl – a
pak si o tom všem můžeme ještě jednou popovídat, ale na poněkud jiné platformě!
(Havel- Zahradní slavnost)