Lathyrus (41/176/95)

Zeje mi v hrudi černá díra z lásky
a já nejsem schopen dál už žít.

Na kraji sil si rozjímám,
S kým budu opět kráčet světem?

Ten pohled na tebe nadělal mi vrásky
a zdráhám se v noci zas snít.

Ta bolest v hrudi to je prázdno,
kde dříve city tvé se hřáli?

Těžko zahojí se tmavá rána
a opíjím se raději.

Zda zahřeje mě zase krásno,
když špatní lidé se nám smáli?

Už je jen bolest ze samoty brána
a bez tebe umírám však s nadějí.

Kdo zahojí ten temné díry zel,
když umírám jak šelma mimo svět....

mimo lidský svět...



Láska je hezká věc, ale nepatří k ní sebeobětování. Láska by měla být spíše o toleranci.
S každým koncem nepřichází konec všeho, ale nový začátek. Říkejme tomu druhá šance...
Je snadné říkat mám tě rád, ale řekni miluji tě a budu tě milovat...



Ty
Miluji teplo lidské duše a nepřestávám procházet se ulicí a mysl mám upřenou na jediné. Na tebe. Procházím obyčejným dnem a sbírám s pokorou neobyčejnosti okamžiku. Miluji vůni tepla, když dopadá na čerstvé listí a vím, že voníš stejně. Sleduji jiskření slunce v chladném potoce a jako bych se díval do očí tobě. V pohybech trávy spatřuji tvé stopy jako bych kráčel s tebou. Ve stínu keře se mi schováváš a já tě přesto neztrácím. Neztrácím tě, protože vím že to vnímáš stejně. Sleduji plynulost běhu mraků a píši si v mysli otazník. To zda se díváš také? V tom okamžiku na mě dopadá kapka a jak s návratem domů se okamžik ztrácí, já ztrácím tebe. Uvidíme se ještě? Poznám tě? A něco niterního mi říká, že ty mě najdeš a již více nepustíš............

http://www.youtube.com/watch?v=4mDTF4R0RBI&NR=1

http://www.youtube.com/watch?v=_8Ta0bLfL04&feature=related


V noci
Nezapomínám na snění a stejně jako malý kluk se dívá do výkladní skříně, dívám se já do noci a trošku se ztrácím. Rád sleduji hvězdy a s každou spadlou si něco vysním. S každou nocí si říkám, že zítra už to přijde a jenom měsíc mi prozrazuje, že realita je jiná. Jako bych byl uvězněn ve svých snech a s ránem se probouzím a ztrácím opět naději. Nezbývá mi nic více, než opět čekat na plášť noci, který jako závěs zamlží můj zrak i čistou mysl. Dýchám studený vzduch a říkám si, "jsi čistý". Představuji si let za nocí, pryč od nejistot a nástrah všedního bytí. Jako bych letěl a ztrácel vlastní minulost bez vědomí, že přítomnost a budoucnost nemůže existovat bez minulosti. Letím a nechávám se pohltit tmou a zapomínám na světlo. Plíce mi naplňuje extáze chladu a proniká hluboko do mysli a vůle mého svědomí. Zapomínám. Zapomínám na blízké a kamarády. Zapomínám a nacházím samotu noci. S každou vzpomínkou, kterou nechávám za sebou umírám a nevědomky pouštím samotu a ztrácím peří z těch křídel noci. I vysněné objetí a pohlazení už nenacházím.Ztrácím touhy a sny. Nechal jsem se pohltit. Ztrácím sebe a padám.............