Čím viac ľudí poznám, tým radšej mám svojho psa
Základní:
Vzdělání/studuji: Maturita
Práce: Nechci uvést
Postava: Normální
Oči: Modré
Brýle: Ne
Vlasy: Delší
Barva vlasů: Světle hnědá
Znamení: Rak
Etnikum: Běloška
Tetování: Ne
Piercing: Ne
Alkohol: Málokdy
Kouření: Ne
Drogy: Nikdy
Osobní:
Povaha:Introvertní Extrovertní
Pořádek:Nepořádná Pořádná
Dochvilnost:Nedochvilná Dochvilná
Technický typ:Vůbec Hodně
Pohled na svět:Pesimistický Optimistický
Noční život:Domácí typ Párty typ
O sobě:
Sylvia Plath
Lady Lazarus
Udělala jsem to znova.
Jeden rok z každých desíti
to provedu –
Něco jako putovní zázrak, kůže mi
září jak nacistické stínítko na lampu,
z pravé nohy mám
těžítko na papír,
tvář nepokrčenou jak jemné
židovské prádlo.
Dej pryč ten ubrousek,
můj nepříteli!
To tě tak děsím? –
Nosem, jamkami očí, kompletním chrupem?
Ten kyselý dech,
ten se vytratí za den.
Brzo, už brzo maso,
polknuté jeskyní hrobu,
se na mně zabydlí
a já se změním v tu ženu, která se směje.
Je mi teprve třicet.
A jak ta kočka musím umírat devětkrát.
Tohle už je teď potřetí.
Co je to za fušeřinu,
znicovat každé desetiletí?
Celý ten milion vláken.
Dav chroupající buráky
se dere dovnitř, chce se na ně podívat,
jak mi vybalují ruku a nohu –
náramný striptýz.
Pane a dámy,
račte mi juknout na ruce,
račte i na kolena.
Možná že jsem jen kost a kůže,
ale i tak jsem to já, pořád jedna žena.
Bylo mi deset, když se to stalo prvně.
To byla nehoda.
Podruhé jsem chtěla
vydržet a nevrátit se vůbec, už to vzdát.
Houpala jsem se uzavřená
jak mořská škeble.
Museli mě volat, zavolat
a obírat ze mne červy jak lepkavé perly.
Umírat
je umění, jako všechno ostatní.
V tom já se vyznám přímo skvěle.
To umím tak, že to pálí, že je to jak peklo vřelé.
To já umím, že to cítím v celém těle.
Mohli byste aspoň říct, že mám nadání.
Je dost jednoduché to udělat v cele.
Je dost jednoduché udělat to a zůstat v tom.
To je jak teatrální
návrat za bílého dne,
na stejné místo, k stejné tváři, k docela
stejnému, hulvátsky nastřesenému zvolání:
„No, to je zázrak!“
Tohle mě vždycky znova oddělá.
Existuje taxa
za pohled na mé jizvy, taxa
za poslech mého srdce –
ono fakticky bije.
A existuje taxa, setsakra vysoká taxa
za slovo, za dotek,
za špetku krve,
za kousek mých vlasů, za cárek šatů.
Je to tak, Herr Doktor.
Tak je to, Herr Nepřítel.
Jsem váš opus,
vaše drahocenné
bejby z ryzího zlata,
které roztaví výkřik.
Svíjím se, pálí to jako plamen.
Nemyslete, že nejsem s to ocenit vás nevšední zájem.
Popel, jen popel –
musíte do něho šťourat a hrabat?
Maso a kost tam nejsou, ber kde ber –
kostka mýdla,
snubní prsten,
zlatá plomba.
Bacha,
Herr Lucifer,
bacha, Herr Bůh.
Povstávám z popele,
vlasy mám z rudých stuh
a žeru muže jako vzduch.
Zprávy:
Před odesláním zprávy je třeba se přihlásit nebo zaregistrovat.
Návštěvní kniha:
…uživatelka má vypnuté zobrazování guestbooku