diego.delavega (28/165/55)

Rocky Balboa: Nemusíš tomu věřit. Kdysi ses vešel semhle. (Ukazuje na svoji dlaň.) Zvedl jsem tě a řekl tvý mámě: Tohle dítě bude nejlepší dítě na světě. Tenhle kluk bude lepší, než si umíme představit. A tys rostl a prospíval. Žasli jsme nad tebou. Každej den byl malej zázrak. Pak nastal čas osamostatnit se, vykročit do světa sám za sebe, jenže někde na té cestě ses změnil. Nebyl jsi sám sebou. Od lidí kolem sis nechal nakukat, že nejsi tak dobrej. Když bylo ještě hůř, začal jsi hledat vinu jinde. Ve velkým stínu. Řeknu ti něco, co už víš. Svět není jen samý slunce a duha. Je to hodně zlý a drsný místo a, i když jsi sebesilnější, srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když to připustíš. Nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život. Ale nejde o to, jak inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš! Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě! Jenom tak se vítězí! Chce to znát svoji cenu a jít houževnatě za svým, ale musíš umět snášet rány! A ne si stěžovat, že nejsi tam, kde jsi chtěl, a ukazovat na toho nebo na toho, že to zavinili. To dělají zbabělci a to ty nejsi! Jsi lepší! Pamatuj! Já tě budu mít vždycky rád. Ať se stane cokoliv. Jsi můj syn, moje krev. Jsi to nejlepší, co v životě mám. Ale dokud nebudeš věřit sám v sebe, budeš živořit!