Nechci žádný psycha a vyjetý šlapky!
Miluju svojí rodinu, svýho psa, kapelu The Pretty Reckless, spánek do odpoledne, svoje auto, dlouhý letní noci, nezadržitelný záchvaty smíchu, čokoládu, svojí sbírku pyžam s dětskými motivy, zelenej čaj, citáty Woodyho Allena, usínání ve dvou, hlasitou hudbu, písničky, který dokážou vyjádřit, jak mi je, inkoust vpíjející se do kůže, takový ty teplý chlupatý ponožky, holky v košilích, ..
Nesnáším lidskou krutost a cynismus, týrání zvířat, čekání, loučení, mrkajícího smajlíka, zmalovaný tuctový nány, větu: "Volaný účastník není dostupný", chladná rána, páchnoucí pražský podchody plný podivnejch individuí, hrubky v gramatice, když mám pravdu a nikdo mi nevěří, když nevim, na čem jsem, když nedokážu zastavit pláč, když mi někdo chybí ..
Nesnáším spoustu lidí, kteří mi můžou děkovat, že je tu nevyjmenovám.. Někdy nesnáším sebe ..
Chtěla bych bejt zase to malý dítě, co nechápe, jak daleko jsou hvězdy, chtěla bych mít pořád tu roztomilou dětskou fantazii, protože jak člověk stárne, přibejvá pout, který ho svazujou ..a proto jsem ráda, že si uchovávám alespoň tu malou hloupou naivní holku v sobě :3