LAELIUS (49/178/70)

– Ústecký kraj » Halle (Saale) | Německo
Nejsi přihlášený Přidat do oblíbených může jen přihlášený uživatel

Orientace
Nechci uvést

Partnera
Nechci uvést

Hledám
Přátelství
Pokec
Věk do: 60

Profil založen
03.08.2009

Počet návštěv
19304

Poslední aktivita
18.01.2023

Mario | DE EN | Kontakty na > https://linktr.ee/laelius
Základní:
Jméno: Mario

Vzdělání/studuji: Jiné
Práce: Jiné

Postava: Normální
Oči: Hnědé
Brýle: Nechci uvést
Vlasy: Krátké
Barva vlasů: Tmavě hnědá
Vousy: Nechci uvést
Znamení: Blíženec
Etnikum: Nechci uvést

Tetování: Ne
Piercing: Ne

Alkohol: Skoro vůbec
Kouření: Ne
Drogy: Nikdy
Nehledám vztahNehledám sex
Osobní:
Zájmy
Architektura, Astronomie, Cestování, Cizí jazyky, Čtení, Diskotéky, Divadlo, Duchovno, Elektronika, Ezoterika, Filmy, Filozofie, Fotografování, Houbaření, Hudba, Jazyky, Kavárenské poflakování, Kluby, Knihy, Literatura, Masáže, Meditace, Pěší turistika, Poezie, Politika, Právo, Procházky, Příroda, Psaní, Psychologie, Rostliny, Sci-fi & Fantasy, Tanec, Turistika, TV, Učení, Umění, Vaření, Zvířata
Sport
Chůze, Tanec, Turistika
Muzika
Alternativní, Blues, Country, Dance, Deep House, Disco, Drum'n'Bass, Electro Swing, Electronic, Etno, Folk, Folklór, Funk, Gospel, House, Chillout, Jazz, Jungle, Klasická hudba, Latino, Lidová, Lounge, Meditační, Muzikály, Pop, Progressive House, R&B, Reggae, Rock, Soul, Swing, Tech House, Techno, Trance, Vážná hudba
Kuchyně
Anglická, Arabská, Asijská, Česká, Čínská, Indická, Italská, Mexická, Německá, Řecká, Španělská, Thajská, Turecká, Veganská, Vegetariánská, Vietnamská
Zvířata
Brouci, Hmyz, Holubi, Kočka, Králík, Liška, Morče, Pavouk, Ptáci, Slon, Srnky, Šneci, Včely, Veverky, Zajíc
Cestování
Čundr, Hiking, Hory, Hrady a zámky, Kempování, Města, Moře, Poutní cesty, Poznávací, Vlakem
O sobě:
June - August 2022: Sem tam jednodenní výlet v Ústeckém kraji
________________________________________

Jméno: Mario
Jazyk: němčina, angličtina, bohužel velmi málo čeština (zde použité překlady jsou snad pro tvůrce deepl.com úspěšné)
Původ: Halle (Saale), Německo | http://bit.ly/2s6HEzT
https://goo.gl/maps/WN8WMkcmGaw

SMS • WhatsApp
► Tel. +49 177 7691944
Telegram
► https://t.me/laelius
E-Mail
► email@laelius.de
Doména internetu
► http://www.laelius.de
Fotky na
► http://www.instagram.com/laelius.de

Kontaktní odkazy a tlačítka na
► https://linktr.ee/laelius

Hvězdné znamení: Plyšový tygr
Ascendent: Plyšová kočka

Oblíbená hudba na:
http://www.deezer.com/profile/123514341
http://open.spotify.com/user/1149634688
https://music.youtube.com/channel/UCHBgftnavTljF6q-u73BYww
________________________________________

Jsem vždy otevřená schůzkám pro společné zážitky, např. procházky, výlety, túry, pikniky, kávové nebo čajové dýchánky, ... Jsem vždy otevřený.

Mimochodem:
Nic nekupujte, s nikým nešukejte! Buď láska!
Evoluce skončila a výsledek?
Opice, které krásně voní.

Stejně jako lze například slovy postavit dům nebo připravit jídlo, tak málo poznáte člověka pouze prostřednictvím výměny slov a obrazů.
________________________________________

„Jsou okamžiky, kdy je růže důležitější než kousek chleba.“

"Většina lidí neví, jak je svět krásný a kolik nádhery se skrývá v těch nejmenších věcech, v nějaké květině, kameni, kůře stromu nebo listu břízy. Dospělí lidé, kteří mají práci a starosti a trápí se jen maličkostmi, postupně ztrácejí ze zřetele toto bohatství, kterého si pozorné a hodné děti brzy všimnou a z celého srdce si ho zamilují. A přece by bylo nejkrásnější, kdyby všichni lidé chtěli zůstat v tomto ohledu vždy jako pozorné a hodné děti, prostomyslní a zbožní v citech, a kdyby neztratili schopnost radovat se z březového listu, z pavího peří nebo z křídla vrány s kapucí stejně hluboce jako z velkého horského masivu nebo nádherného paláce. Malé není malé, stejně jako velké není velké. Celým světem prochází velká a věčná krása, která je spravedlivě rozptýlena mezi malé i velké věci."

"Člověk si nikdy nemusí zoufat, když něco ztratí, člověka, radost nebo štěstí; všechno se vrátí ještě krásnější. Co musí odpadnout, odpadne; co nám patří, zůstane nám, neboť vše se řídí zákony, které jsou vyšší než náš vhled a s nimiž jsme jen zdánlivě v rozporu. Člověk musí žít sám v sobě a myslet na celý život, na všechny jeho miliony možností, rozlehlost a budoucnost, ve vztahu k níž není nic minulého ani ztraceného."

— Rainer Maria Rilke

"Stejně jako velký básník umí příroda i s těmi nejmenšími prostředky dosáhnout největších účinků. Existuje jen slunce, stromy, květiny, voda a láska. Je pravda, že pokud ten druhý v srdci pozorovatele chybí, může být celek špatně viditelný, a slunce má pak jen tolik a tolik mil v průměru, stromy jsou dobré na topení a květy jsou klasifikovány podle tyčinek a voda je mokrá."

— Heinrich Heine | Cesta do Harzu

"Ale když je třeba mluvit o člověku, jazyk selhává... Člověk se od člověka liší. Pokud se mluví pouze o kamenech, neřekne se o katedrále nic podstatného. Nic podstatného o člověku neřekneme, pokud se ho snažíme definovat lidskými vlastnostmi. ... Žádné vysvětlení slovy nemůže nahradit vizi. Jednotu bytosti nelze přenést slovy... Bytost se neřídí jazykem, ale činy. ... Poznávat neznamená pitvat ani vysvětlovat. Znamená to najít přístup k vizi. Ale abyste se mohli podívat, musíte se nejprve zúčastnit. To je těžká lekce."

— Antoine de Saint-Exupery | Let do Arrasu

Štěstí je trochu jako příběh o rybáři, který se den co den klidně a vyrovnaně dívá do moře. Občas uloví pár ryb a přinese je domů. Pak opět sedí u moře s rybářským prutem.
Jednoho dne přijde zcestovalý muž z města, ředitel velké investiční společnosti, a sedne si k rybáři. Dlouho se na něj dívá a nechápe, jak může být tento prostý člověk ve své malé rybářské chýši tak spokojený a šťastný. Zeptá se ho, jestli by mu nic nechybělo. Rybář se na něj nechápavě podívá.
"Například člun," říká manažer, "pak byste mohli chytit mnohem více ryb."
"A pak?" zeptá se rybář.
"Pak budeš bohatý."
"A pak?"
"Pak by sis mohl najmout lidi, kteří by ti loď vyvezli a vydělali peníze."
"A pak?"
"Pak už bys nemusel pracovat a měl bys spoustu volného času."
"A pak?"
"Pak bys tu mohl sedět a dívat se třeba na moře."
Rybář se na něj pobaveně podívá. "Ale já už nic jiného nedělám."

Pokud se domníváme, že štěstí musí mít nějakou zvláštní formu, přicházíme o možnost prostě pociťovat radost, která je mimochodem projevem štěstí.

— Příběh Heinricha Bölla

"Láska se spontánně dává v nekonečných darech. Tyto dary však ztrácejí svůj nejhlubší význam, pokud skrze ně nedosáhneme lásky, která je skutečným dárcem. Abychom toho dosáhli, musíme také nosit lásku ve svém srdci. Ti, kdo v sobě nemají lásku, oceňují dary milovaného jen podle jejich užitečnosti. Užitečnost je však časově omezená a jednostranná. Nikdy nemůže obsáhnout celou naši bytost; to, co je užitečné, se nás dotýká jen do té míry, do jaké to potřebujeme. Když je potřeba uspokojena, to, co bylo kdysi užitečné, pokud ještě existuje, se stává břemenem. Na druhou stranu má pro nás věčnou hodnotu i malý projev lásky, pokud milujeme srdcem, protože nemá žádnou zvláštní užitnou hodnotu. Má svůj smysl sama o sobě, promlouvá k celé naší bytosti, a proto nás nikdy neomrzí.

Člověk je samozřejmě člověku užitečný, protože jeho tělo je skvělý stroj a jeho mysl je úžasně výkonná. Má však také duši, kterou lze skutečně poznat pouze skrze lásku. Pokud posuzujeme člověka pouze podle tržní hodnoty služeb, které od něj můžeme očekávat, pak ho známe jen napůl. Protože o něm víme tak málo, je pro nás snadné být k němu nespravedliví a stáváme se domýšlivými, když je užitek, který z něj máme, větší než cena, kterou jsme za něj zaplatili, a to vše jen proto, že nad ním máme výhodu. Když ho však poznáme jako duši, víme, že patříme k sobě. Okamžitě cítíme, že jakákoli krutost vůči němu se nás dotýká, že mu ponižováním bereme něco z naší lidské důstojnosti, a že pokud se ho snažíme využít pouze pro svůj prospěch, získáváme jen peníze a pohodlí, ale ztrácíme za to vnitřní pravdu.

Všechny naše egoistické pohnutky, sobecká nutkání nám zakrývají pravý obraz duše. Znamenají totiž pouze naše vlastní úzké já. Když si uvědomíme svou duši, pochopíme její vnitřní podstatu, která daleko přesahuje naše ego a je úzce spřízněna se Vším. Když se děti začnou učit jednotlivá písmena abecedy, nemají z toho žádné potěšení, protože nevidí skutečný smysl tohoto cvičení; písmena nás vlastně unavují, když si naši pozornost nárokují jen sama pro sebe a jako jednotlivé objekty. Radost nám přinášejí teprve tehdy, když se spojí do slov a vět a vyjadřují myšlenku.

Stejně tak naše duše ztrácí smysl, když je oddělena a uzavřena v úzkém prostoru svého já. Její pravou podstatou je totiž jednota. Může ji najít pouze tehdy, když se spojí s ostatními, a jen tehdy má radost. Člověk se trápil a žil ve strachu, dokud neobjevil univerzálnost přirozeného zákona; do té doby mu byl svět cizí. Zákon, který objevil, není nic jiného než uvědomění si jednoty, která existuje mezi rozumem jako duší člověka a procesy tohoto světa. To je jednotící pouto, jímž je člověk spojen se světem, v němž žije, a když to pochopí, pociťuje bujnou radost, protože pak poznává sám sebe ve svém okolí. Porozumět něčemu znamená najít v tom něco ze své vlastní podstaty a právě objevování sebe sama ve vnějším světě nás činí šťastnými. Vztah porozumění je zaměřen na části, ale vztah lásky je zaměřen na celek. V lásce zaniká pocit odlišnosti a duše dokonale naplňuje svůj pravý smysl tím, že překračuje své hranice a překračuje práh nekonečna. Proto je láska nejvyšší blažeností, které může člověk dosáhnout, neboť jen díky ní zakouší, že je víc než on sám, že je jedno se vším."

— Rabindranath Tagore | Sadhana

„Sexuální touha usiluje o sjednocení a v žádném případě není pouze fyzickou touhou, v žádném případě není pouze uvolněním trýznivého napětí. Sexuální touhu však může podněcovat také strach z osamělosti, touha dobývat nebo být dobýván, ješitnost, touha ublížit nebo dokonce zničit, stejně jako láska. Zdá se, že sexuální touha se snadno mísí s nejrůznějšími silnými emocemi a může být jimi stimulována stejně jako láskou. Protože sexuální touhu si většina lidí spojuje s představou lásky, snadno se nechají zmást a myslí si, že se milují, když po sobě fyzicky touží. Láska může vést k touze po fyzickém spojení, v takovém případě je fyzický vztah bez chamtivosti, bez touhy dobývat nebo být dobýván, ale je plný něhy. Pokud však touha po tělesném spojení není podněcována láskou, pokud erotická láska není zároveň láskou k bližnímu, pak nikdy nevede k jednotě, která by byla něčím víc než orgiastickým, dočasným spojením. Sexuální přitažlivost vytváří na chvíli iluzi jednoty, ale bez lásky toto "spojení" způsobuje, že si cizí lidé zůstávají stejně cizí jako předtím. Někdy se pak za sebe navzájem stydí, nebo se dokonce nenávidí, protože když iluze skončí, cítí svou cizost jasněji než předtím. Něžnost v žádném případě není sublimací sexuálního pudu, jak se domníval Freud, ale je přímým projevem lásky k bližnímu a vyskytuje se jak v tělesných, tak i v nehmotných formách lásky.

Něha je něco zásadně jiného než například sexualita, hlad nebo žízeň. Z psychologického hlediska se pudy, jako je sexualita, hlad a žízeň, vyznačují sebekontrolní dynamikou: Jsou stále intenzivnější, až poměrně náhle dosáhnou vyvrcholení, kdy jsou uspokojeny a dotyčný už pro tuto chvíli nechce nic dalšího.

Něžnost patří k jinému druhu touhy a pudu. Něha není samoúčelná, nemá cíl, nemá vyvrcholení a nekončí náhle. Nachází uspokojení v samotném aktu, v potěšení z lásky a vřelosti, z toho, že bere druhého člověka vážně, respektuje ho a dělá ho šťastným. Něhu považuji za jeden z nejradostnějších a sebepotvrzujících zážitků. Většina lidí je také schopna něhy a v žádném případě nemá pocit, že by něha měla něco společného s nesobeckostí nebo sebeobětováním. Pouze pro ty, kdo nemohou být něžní, je něha obětí.

Mám dojem, že v naší kultuře je už jen velmi málo něhy. Ale jak často se ve filmu objeví skutečná něha mezi pohlavími, mezi dospělými a dětmi nebo mezi lidmi? Neříkám, že nemáme schopnost být něžní, jen že naše kultura nás zbavuje odvahy být něžní. Částečně je to proto, že naše kultura je zaměřena na cíle. Všechno má svůj účel, všechno směřuje k něčemu konkrétnímu, čeho je třeba dosáhnout.

Naším prvním impulsem je vždy něčeho dosáhnout. Sotva máme smysl pro samotný proces života, aniž bychom chtěli něčeho dosáhnout, jen žít, jen jíst nebo pít nebo spát nebo myslet nebo něco cítit nebo vidět. Pokud život nemá smysl, nejsme si jisti: k čemu je? Něžnost také nemá žádný smysl. Nemá psychologický účel přinášet uvolnění nebo náhlé uspokojení jako sexualita.

Něha nemá jiný účel než užívat si hřejivého, příjemného a starostlivého pocitu k druhému člověku. Proto se vyhýbáme něžnosti. Lidé - zejména muži - se cítí nesví, když otevřeně vyjadřují něhu. Snaha popřít rozdíly mezi pohlavími brání ženám projevit veškerou něhu, které jsou obzvláště schopny.“

— Erich Fromm

"Povaha většiny společnosti je taková, že kdo ji vymění za samotu, udělá dobrý obchod." ...

"Nekonečné cvrčení, které sexuální pud vyvolává, vlastně udržuje v člověku neustálé šílenství, takže se stává jakoby zcela rozumným až poté, co pohlavní pud vyhasne."

"Mezi všemi třídami najdeme lidi intelektuálně vyspělé, a to často bez jakékoli erudice. Přirozený intelekt totiž může nahradit téměř jakýkoli stupeň vzdělání, ale žádné vzdělání přirozený intelekt nenahradí. Učenec má jistě předem k dispozici množství případů a faktů (historické poznání) a kauzálních určení (přírodověda), vše v přehledných a srozumitelných souvislostech: ale spolu s tím ještě nemá správnější a hlubší vhled do skutečných podstat všech těchto případů, faktů a kauzalit.

Nevzdělaný člověk s rozhledem [...] ví, jak se obejít bez tohoto bohatství: s velkým množstvím se člověk udrží doma, s malým vystačí. Jeden případ z jeho vlastní zkušenosti ho naučí víc než tisíc případů, které zná, ale kterým ve skutečnosti nerozumí: neboť malé znalosti tohoto neučeného člověka jsou živé; tím, že každá jemu známá skutečnost je doložena správným a dobře podloženým názorem, čímž mu totéž představuje tisíc podobných.

Na druhou stranu je mnoho znalostí běžného učence mrtvých, protože se neskládají, jak se často stává, z pouhých slov, ale z ničeho jiného než z abstraktních znalostí, které však získávají svou hodnotu pouze díky živému poznání jednotlivce."

— Arthur Schopenhauer

"Je rozšířeným nesmyslem, že láska je stavěna nad přátelství a navíc je považována za něco úplně jiného. Láska má však jen takovou cenu, jakou obsahuje přátelství, z něhož jediného může vždy vzniknout. S láskou běžného druhu se člověk rozloučí, až když mu nestačí k přátelství."

— Bertolt Brecht | Příběhy pana Keunera

"Co lze slíbit. - Činy lze slíbit, ale pocity ne, protože ty jsou nedobrovolné. Kdo někomu slibuje, že ho bude vždy milovat nebo nenávidět nebo mu bude vždy věrný, slibuje něco, co není v jeho moci; ale jistě může slíbit takové činy, které jsou sice obvykle důsledkem lásky, nenávisti, věrnosti, ale mohou pramenit i z jiných pohnutek: k jednomu činu totiž vede více cest a pohnutek. Slib lásky vždy znamená: dokud tě budu milovat, budu ti prokazovat skutky lásky; když tě už nebudu milovat, dostaneš ode mne stále tytéž skutky, i když z jiných pohnutek: tak, aby v myslích bližních zůstalo zdání, že láska je nezměněná a stále stejná. - Člověk tedy slibuje věčnost zdání lásky, když někomu bez sebeklamu slibuje věčnou lásku."

— Friedrich Wilhelm Nietzsche

"Dejte mi pravdu, ne lásku, peníze a slávu. Seděl jsem u stolu, kde se hojně jedlo a pilo víno, kde se pozorně obsluhovalo, ale kde neexistovala upřímnost a pravda. Hladová jsem opustila nehostinný stůl. Pohostinnost byla stejně ledová jako ovocná zmrzlina. Podle mého názoru nebyla zmrzlina ani nutná, aby se ovocná zmrzlina udržela zmrzlá. Mluvili se mnou o stáří vína a slávě vinice. Ale já jsem myslel na novější, čistší víno, na slavnější vinici, kterou nevlastnili a ani nikdy nemohli získat. Styl, dům, zahrada, pohostinnost a zábava jsou pro mě stejné. Navštívil jsem krále. Nechal mě však čekat v předsíni a choval se jako člověk, který nemá vlohy pro pohostinnost. Jednou však v mém sousedství žil muž, který bydlel v dutém stromě. Jeho chování bylo vskutku královské! Bylo by lepší, kdybych ho navštívil..."

— Henry David Thoreau | Walden

"Že Bůh žije v každém z nás, že každý kousek země je pro nás domovem, že každý člověk je pro nás příbuzný a bratr, že vědomí této božské jednoty odhaluje všechna dělení na rasy, národy, na bohaté a chudé, na víry a strany jako strašidla a klamy - to je bod, ke kterému se vracíme, když nám strašná úzkost nebo něžný cit otevřou sluch a učiní naše srdce znovu schopným lásky.

Čím diferencovaněji, čím citlivěji a vztahovačněji umíme číst, tím více vidíme každou myšlenku a každou báseň v její jedinečnosti, v její individualitě a úzké podmíněnosti, a vidíme, že všechna krása, všechno kouzlo je založeno právě na této individualitě a jedinečnosti - a zároveň se domníváme, že přesto stále jasněji vidíme, jak všechny tyto statisíce hlasů národů usilují o tentýž cíl, vzývají tytéž bohy pod jiným jménem, sní o stejných touhách, trpí stejným utrpením. Z tisíceré sítě nesčetných jazyků a knih několika tisíciletí se na čtenáře v osvícených okamžicích dívá podivuhodně vznešená a surrealistická chiméra: tvář člověka, vykouzlená do jednoty z tisíce protichůdných rysů."

— Hermann Hesse

Překlad s www.DeepL.com/Translator (free version)
Zprávy:
   Před odesláním zprávy je třeba se přihlásit nebo zaregistrovat.
Návštěvní kniha:
   …uživatel má vypnuté zobrazování guestbooku