Bubik27 (49/–/99)

– Nymburk » Praha
Nejsi přihlášený Hodnotit uživatele můžeš jen pokud budeš přihlášený

Orientace
Gay

Partnera
Nemám

Hledám
Vážný vztah
Pravidelný sex
Sex na jednu noc
Přátelství
Pokec
Věk od: 15
Věk do: 35

Profil založen
05.06.2006

Počet návštěv
3794

Naposledy přihlášen
14.11.2021

http://bubak.info
Základní:
Jméno: Ladik

Vzdělání/studuji: Maturita
Práce: Jiné

Postava: Normální
Oči: Zelené
Vlasy: Krátké
Barva vlasů: Světle hnědá
Znamení: Býk
Etnikum: Běloch

Tetování: Ne
Piercing: Ne

Alkohol: Vůbec
Kouření: Hodně
Drogy: Nikdy
Sex:
Mazlení:Nesnáším Miluji
Další:
Džíny

Ochlupení pohlaví: Upravené
Ochlupení na těle: Málo
Délka penisu: 18 cm
Průměr penisu: 5.5 cm
Osobní:
Povaha:Introvert Extrovert
Pořádek:Nepořádný Pořádný
Dochvilnost:Nedochvilný Dochvilný
Zženštilý:Vůbec Hodně
Technický typ:Vůbec Hodně
Pohled na svět:Pesimista Optimista
Požitky:Idealista Materialista
Zájmy
Auta, Cestování, Počítače, Vaření, Zvířata
Sport
Fotbal, Tenis
Kuchyně
Česká, Čínská, Italská, Řecká
O sobě:
Neztrácej naději:-)Život je krásný.... chutná divně, chvíly sladký, chvíly hořký, chvíly kyselý, chvíly pálí ...... chutná vždy jinak a to je na něm to úžasné.Nikdy nikoho neodsuzuji za to co udělá, ale pátrám po tom co ho k tomu vedlo. Všechno má své důvody. Pokud mě budeš milovat budu milovat i já tebe. Pokud mě budeš nenávidět nic s tím neudělám, ale nenávidět tě nebudu, protože to neumím. A dáš mi facku tak ti dám dvě aby jsi věděl, že už to nemáš dělat. Protože jsem člověk a na tom si zakládám mám úctu k druhým, ale i sám k sobě. Nikdy se nesnaž být nade mnou a věř, že nikdy nebudeš pode mnou, ale pujdem spolu ruku v ruce dál životem. Neboj se mě oslovit jsem stejnej jako život každýmu chutnám jinak. Nehledej u mě dokonalost nenajdeš jí. Ani já nechci nic dokonalýho, protože mě to brzy začne nudit. Miluju lidi i jejich nedostatky to je dělá lidma. A tak ber i mě....

Doteky: Nedávno se mě jeden kluk dotknul pohou setinu vteřiny, ale ten dotek jeho ruky cítím ještě dnes. Najednou jsem si uvědomil jaký význam může mít dotek. Dlouho jsme spolu hovořily a byl jsem z toho zmatený, protože to bylo plácání o ničem. Když jsem ráno odcházel do práce loučil jsem se s ním. Neřekl ani slovo, ale dotkl se rokou mé ruky - v tu chvíly se zastavil čas .... i když to trvalo zlomek vteřiny tak jsem věděl vše a už nebylo potřeb slov. Zůstali jsme přátelé a vážím si ho za to, že mi dokázal ukázat jak doteky jsou v lidském životě důležité a kolik člověku dokáží dát, ale i vzít. ( asi proto se doteků bojím )
Ten samý den jak jsem byl v práci řešily jsme v práci běžné problémy až došlo k silné výměně názorů mezi mnou a šéfem. Mluvily jsem opět dlouho lítaly, fakta, čísla, argumenty a spousta nezajímavých věcí..... až do chvíle než se šéf postavil položil mi ruku na rameno a řekl : Láďo já si Vás vážím a chci aby jste zůstal znamenáte pro mě hodně...... opět dotek a dokázal říct vše .... v tu chvíly jsem opět poznal sílu doteku. Už jsme nemusely nic řešit, protože jeden jediný dotek celou diskuzy uzavřel a uvědomil jsem si vše.....
Doteky mě provázejí celý život ..... a vždy ve mě zanechají stopu která mě ovlivní po zbytek života.... Nemusíme si hodiny psát a hodiny povídat.... stačí jediný dotek ruky a je to ......

Pohledy: Ve svém životě jsem měl možnost potkat tisíce lidí .... a stejně jsou mezi nimy vyjímky, které si budu pamatovat až do smrti. Pohledem můžu pohladit, pohledem můžu urazit.... Pohledy z očí do očí jsou miliony informací, které v jednu vteřinu proběhnou mezi dvouma lidma......
Život je krásnej a fajn...... stačí se dívat, dotýkat, číst mezi řádky a naslouchat... pak život žijem a berem si z něj maximum.
Bohužel je mnoho lidí , který neslyší i když křičíme, které nevidí i když jsme centimetr od nich a jsou lidé jak kámen který necítí dotek ani kladivem.....

Samota: proč toužíme po někom? Proč toužíme po samotě? Od malička mám panickou hrůzu ze samoty. Proč? Snad proto, že člověk je sám se sebou a přemýšlí. Hrabe se ve své hlavě ve svých citech ve svém já. Proč? Snažím se přijít na to proč jsem sám i když žiju mezli lidma a potkávám denně mnoho zajímavých lidí. Ne nejsem sám. To je jen pocit, ale dokud tu bude rodina a přátelé nikdy sám nebudu. A přesto se pocitu samoty nemůžu zbavit. Už jsem zažil tolikrát, že jsem s někým žil naposled 7 let a po 7mi letech jsem zjistil, že i když žijem vedle sebe jsme tak daleko od sebe, že jsme vlastně samy. Nebojím se samoty, ale bojím se sám sebe. Bojím se svých myšlenek svých pocitů a těch důvodů a skutků. Nebojim se lidí bojím se samoty a bojím se tedy sám sebe.

Zprávy:
   Před odesláním zprávy je třeba se přihlásit nebo zaregistrovat.
Návštěvní kniha:
   …uživatel má vypnuté zobrazování guestbooku