O našem osudu nerozhodují naše schopnosti, ale volby a myšlenky! ;)
Chodím sem jen tak z prdele, obdivovat holky a stále doufám, že se i na internetu dá najít spřízněná duše. :-)
Jsem expert na utíkání z všední reality, ve které mám problémy. Přála bych si být celkově šťatsnější a vyrovnanější, jenže občas mi to nejde.. Někdy mi fakt přijde, že jsou všichni okolo mně mnohem spokojenější a mají se daleko líp než já, jakobych sem do tohoto světa příliš nezapadala, nebo se neumím zapojit do děje. Možná obojí. Stále se ještě v podstatě hledám, nevím přesně co chci. Kam můj život vlastně směřuje? Trochu se bojím plánování protože to většinou pak všechno dopadne úplně jinak. Jsem líná jak hovno. Ale aspoň už vím, kdo jsem. Teď ještě nějak zařídit, abych svou životní úlohu uchopila za správný konec a tím se dostávala stále blíže k vytouženému cíli. Rozhodně štěstí se má jít naproti, ostatně změna je život. Snaha a odhodlání je to, co nás žene stále kupředu. Hlavně se nikdy nevzdávat, vždy se snažit vidět nové šance a možnosti, je to také hodně o pohledu na svět, vidíme ho takový jaký ho vidět chceme. Proč brečet nad minulostí, když si z ní můžeme vzít ponaučení do budoucna? Každý to sice ví, ale lidé se bojí podívat pravdě do očí, poznat svět i z jiné stránky než jen z těch našich začarovaných kruhů, na které nadáváme a přitom se z nich bojíme vystoupit, aby nám bylo líp. Rozhodně podstata lidského bytí není kolektivní hra. Není tak důležité, co si kdo pomyslí. Každej žijeme pro sebe, ale snažíme se zároveň pomáhat druhým, které máme rádi. Bohužel lidé velmi často zapomínají na sebe samé, na naše touhy a pocity, většinou potlačené navenek maskou. Škoda že jsem si tohle všechno nedokázala uvědomit mnohem dřív. Chtěla bych konečně začít žít naplno, splnit si své sny, ale stále si to spíše jen představuju, než abych pro to něco reálnýho udělala. Brzdí mě city, zmařená láska - touhla po přijetí a pochopení. Láska je závislost. Touhla oddávat se skryté posedlosti, opakovaně narážet na hodně podobné problémy, vybírat si v podstatě stále ty stejné tipy mučedníků, kteří nás znova dostanou do kolen. A co pak? Je mnohem jednodušší někoho odsoudit, než ho pochopit. Natož však umět pochopit sám sebe, odpustit si a vážit si více své existence.. Nebýt egoista. Ale ani si nenechávat zbytečně ubližovat víc, než je zdrávo. Pak je jen otázka času, kdy se smíříte s realitou samotnou, či jí začnete vnímat trochu jinak - aby ste se v ní cítili lépe. Je to velice těžké, málokdo dokáže překonat sám sebe, neopakovat chyby svých mučitelů, jen tím se můžem posunout někam dál. Zklamání bolí, ale kdyby nebylo zklamání, nemohlo by být pak štěstí. Naděje v lepší zítřky je to, co nás žene dál. Možnost svobodné volby je v podstatě základ seberealizace. Řídit se pocity a emocemi, když nevíme jak dál - hlavně pokudmožno eliminovat stejné chyby. Cesta je dlouhá, ale stojí to za to. Sice každej občas šlápne trošku vedle, jenže chybami se právě člověk učí! Hlavně se snažit držet své životní cesty, svých cílů a namísto výmluv hledat spíše nové možnosti.. Vyplatí se to. Věčnost je krásná, tajemná a vášnivě nespoutaná! A kolikrát je tajemství smrti mocnější než tajemství lásky! Duše je to, o co musíme v první řadě pečovat. S dávkou sebeúcty a uvědomění. Pokračovat dál v našem osobním příběhu a nebát se připustit si pravdu, kterou v sobě každý skrýváme, jen se jí někdy bojíme přiznat dokonce i sami sobě. Pocit že mě nikdo nemá rád je sice hrozný, ale pokud se uzavřu navždy do sebe, nikdy se nedožiju změny! Nejhorší rouhání je hnití za živa, apatie k jakýmkoliv činnostem a smrt vnímat jako vysvobození. Osud takové dušičky je velice smutný, ale každý máme možnost bojovat. Tak na to nikdy nezapomínejte! Lepší pozdě než nikdy a zhnít ve lžích které jsme si ostatně sami vsugerovali! Životní spirála je nadčasová, jenom k ní musíme umět dospět a tím se naše sny stanou součástí věčnosti a láska a pravda co se ukrývá uvnitř našeho samotného oduchovnělého jsoucího já, se spojí do jednoho a my pak budeme už navždy šťastní a spokojení, ve světě kde neexistuje žádná lež ani přetvářka.